Mýcení v Divadle Na zábradlí ukazuje negativní stránku umělecké společnosti

Mýcení v Divadle Na zábradlí ukazuje negativní stránku umělecké společnosti90%

Mýcení uznávaného rakouského prozaika Thomase Bernharda převedlo do divadelní podoby Divadlo Na zábradlí. Jízlivě komický příběh v podání režiséra Jana Mikuláška byl představen také v rámci olomoucké Divadelní Flory.

Thomas Bernhard ve své knize Mýcení ukazuje stinnou stránku rakouské umělecké smetánky. Jeho alterego Thomas se účastní umělecké večeře u manželů Auersbergových, svých starých známých. Večeře se má konat na počest zesnulé tanečnice Joany, která byla společnou známou všech přítomných, ve skutečnosti se však jedná o společenskou událost, která má poukázat na hojnost, která manžele obklopuje.

Stísněnost prostoru i emocí

Celé hře předchází jakýsi prolog v podobě tanečního vystoupení Joany (Johany Matouškové). Tanec je přerývaný, plný trhavých pohybů, přesto v sobě nese určitou eleganci, která jakoby ukazovala to, čím kdysi tanečnice byla.

Mikuláškova adaptace prohlubuje tísnivou atmosféru prostorem, ve kterém se hra odehrává. Ústřední postava Thomas (Jan Hájek), vstupuje do maličkého pokoje, který vypadá jako z vídeňského umělecko-historického muzea. Pozdraví se s hostiteli i s ostatními přítomnými, které si dobře pamatuje z dob svého mládí. Večeře ovšem ještě začít nemá, čeká se totiž na herce Národního divadla, což ovšem ostatní hosté o půl dvanácté večer přijímají se značnou nelibostí. Nově příchozí Thomas tak dostane alespoň aperitiv. A vše začíná znovu.

Nejhorší vlastnosti a vrtochy umělecké smetánky

Ve hře dochází z počátku z opakování replik. Když se Thomas ke společnosti přidá po prvé, vše vypadá relativně normálně. Všichni se chovají poněkud rozpačitě, ale nesetkáváme se zde s ničím extra nevšedním. Po druhé se už nově příchozí host chová tak, jak by si to prve přál, kdyby se nesnažil zachovat si určité dekórum. Vychází najevo, že svými bývalými přáteli pohrdá, ba co víc, že je pro jejich směšnost a pošetilost nenávidí. Po třetí je situace dovedena do absurdna, Thomas je z návštěvy tak znechucený, že se zabalí do koberce a pokusí se vytratit z umělecké večeře, která se mu tolik příčí.

Jan Mikulášek dokázal brilantně zachytit ty nejhorší vlastnosti a vrtochy hlavních postav Bernhardova románu. Trapné debaty o divadle, když se konečně dostaví očekávaný herec Národního divadla. Přetvářku, která se vytrácí společně s oblečením, které účastníci večeře pod vlivem alkoholu začínají odhazovat, nebo to, jak nejsou schopni stát si za svým, když v nějakém jasnozřivém momentu řeknou to, co si opravdu myslí. Obzvláště výmluvná je replika jedné z přítelkyň manželů Auersbergových, slečny Billrothové (Jana Plodková), která si postěžuje, jak si chtěla se známým hercem promluvit o umění, ale on je zatím naprosto neschopný vést jakoukoliv intelektuálnější debatu.

Inscenace končí zjištěním Thomase, že ačkoliv se chtěl od těchto lidí distancovat, nepovedlo se mu to. Uvědomuje si, že se stále jedná o „jeho lidi“.

Názor informuji.cz: 90%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Další divadelní novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!