Přemýšleli jste někdy nad tím, kdo se stará o to, aby ze ‘zdí' sociálních sítích mizely nenávistné komentáře, nevhodná videa či brutální obrázky? Kromě toho, že mají Facebook, Goodle i další vybudované speciální algoritmy, které pomáhají s dohledáváním tohoto potenciálně škodlivého materiálu, konečné slovo má až ‘armáda' desetitisíců ‘čističů’, moderátorů obsahu, kteří mají ve svých rukách budoucnost konkrétních příspěvků. A jejich práce není zdaleka tak jednoduchá, jak by to možná mohlo na první pohled vypadat. 

Tvůrci snímku Hans Block a Moritz Riesewieck se ve svém dokumentu vydávají do filipínské Manily, kde působí společnosti, které si najímají giganti, jako jsou Facebook či Google. V nich pracují v utajení čističi, jejichž úkolem je mazat ze sítí závadný obsah. Tvůrci nabízí ve svém snímků unikátní pohled na tyto osoby. Najít je však nebylo vůbec jednoduché. “Ty firmy neříkají, že pracují pro Facebook nebo Google. Mají pro tyto účely různé druhy šifrování. Moderátoři často podepisují smlouvy s přísnými podmínkami mlčenlivosti. To je i důvod, proč jsme uznali, že u některých osob by bylo příliš nebezpečné v dokumentu odhalit jejich skutečnou podobu,” vysvětlil během následné diskuze režisér Moritz Riesewieck. 

Několik z těchto moderátorů se přeci jen podařilo tvůrčímu týmu vypátrat. Ti tak prostřednictvím filmu nabízejí jedinečnou výpověď nejen o náplni své práce, ale rovněž o problémech, s nimiž se musí potýkat. Někteří se nebojí ukázat svou tvář, jiní vystupují jen prostřednictvím e-mailové komunikace. Snímek přibližuje postupnou devastaci jejich psychiky, k níž bezpochyby dochází kvůli každodennímu setkávání se s krutým, obscénním či zločineckým obsahem na internetu. Z velké části mladí pracovníci se pravidelně potýkají s dětskou pornografií, sexuálním obtěžováním, sebeubližováním, islamistickým vražděním a dalšími ohavnostmi.  

Do toho všeho navíc vstupuje otázka svobody projevu. Opravdu je nutné mazat vše, co nakonec odstraněno je? Proč vedle záznamů vraždění ze sociálních sítích mizí i karikatury či fotografie, které mají svou nepopiratelnou uměleckou či zpravodajskou hodnotu? Nejsou videa a záběry z války v Sýrii unikátním svědeckým materiálem, který by měl být zachován pro další generace? Dokument divákovi nepodsouvá svůj názor, nechává ho si na problematiku udělat názor vlastní. Díky zajímavé kameře a návaznosti jednotlivých scén se na něj dobře kouká, zajímavé téma z něj dělá rozhodně jeden z vrcholných snímků letošního ročníku Jednoho světa. A nejen jeho.  

Jeden svět probíhá v Praze ve dnech od 5. do 14. března, tentokrát s heslem “aktualizace systému”. Reaguje tím na informační přetížení a dezinformace, kterým musíme každodenně čelit. Celkem se návštěvníci dočkají 128 snímků a dorazí více než sto mezinárodních hostů.

6.3.2018 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout