Lunchmeat pokračuje, tentokrát v tanečnějším duchu Jacqua Greena nebo Golin

Lunchmeat pokračuje, tentokrát v tanečnějším duchu Jacqua Greena nebo Golin 

Druhá noc Lunchmeat festivalu byla více taneční záležitostí, kdy česko-polské duo ba:zel navodilo zlehka atmosféru, aby ji pak Golin převzala a rozjařeným, energickým projevem roztančila. Po uklidnění, které skýtala Laurel Halo klubovou scénu naprosto přirozeně a nenuceně roztančil Jacques Greene.

Druhý večer festivalu se nesl od začátku v mírně odlišném duchu než noc předešlá. Večer byl konzistentnější a jednotlivé koncerty na sebe hladčeji navazovaly. Jako první se na klubové scéně objevilo česko-polské duo ba:zel aka Ewelina Chiu a Daniel Vlček, které funguje od roku 2014 a letos předvedlo podařený koncert například na Colours of Ostrava. Mají rozpoznatelný zvuk díky syrovému zpěvu Eweliny Chiu, připomínajícímu sirénu. Do elektronické hudby také přidávají nástroje jako flétnu, elektrickou kytaru či klávesy a vzniká tak depresivní trans, který umí oprostit. Duo také nevyužilo projekce, ale světelné (laserové) efekty, které pro představení navrhl Jakub Vrbík, což bylo po včerejším večeru poměrně osvěžujícím prvkem, jenž umně podtrhl zpěvaččin projev.

ba:zel možná jako první koncert dlouhého večera trpěli menší účastí publika, avšak stejný problém již neměla japonsko-americká umělkyně Golin, která svým nadšeným a oddaným zpěvem ihned přenesla energii i na diváky. Zpívala v japonštině, a tak měl koncert i daleko jinou atmosféru než jiné koncerty, a byla tak příjemným osvěžením po zahloubaných a vážných ba:zel. Golin celou dobu poskakovala jako rozjařená školačka, a tak nebylo těžké se nechat okouzlit a přidat se k ní.

První koncert v druhé větší hale pak zahájila Američanka Laurel Halo se svou velmi pomalou a krásnou kombinací elektronických prvků a svého příjemného hlasu. Pro část diváků byla zřejmě až moc klidná a možná i mírně tímto z programu vypadávala, avšak záměrně, jelikož pak klubovou scénu okraloval skromně vyhlížející Jacques Greene. Co u Halo a vlastně i Golin chybělo, i když tam to vlastně nevadilo, byla projekce či nějaké zajímavější světelné provedení.

Jacques Greene přišel a ihned rozjel party, jako by to bylo to nejpřirozenější a nejsamozřejmější na světě. Od začátku také bavila jeho světelná instalace, kdy se nad jeho hlavou promítal na asi pět za sebou nainstalovaných čtvercových minipláten vždy jeden obraz - písmo i obraz, což vytvářelo dojem 3D prostoru. Plus nad těmito plátny byla ještě světelná instalace dvou čtverců. Na Lunchmeat přijela kanadská hvězda dance music představit svou poslední desku Feel Infinite, jejíž vizuál se promítal skrze plátna. Jeho performance byla vyčerpávající.

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Národní galerie - Veletržní... nabízí i další akce

Další hudební novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!