Koncert The Neighbourhood aneb Když hvězdu večera převálcuje její předskokan

Koncert The Neighbourhood aneb Když hvězdu večera převálcuje její předskokan 60%

Pražský koncert americké kapely The Neighbourhood, která se do České republiky vrátila půl roku od svého posledního vystoupení v Lucerna Music Baru, měl být oslavou indie a alternativní rockové hudby. K naplnění tohoto očekávání však chybělo daleko větší nasazení skupiny, kvalitnější zvuk a nejspíš i kompletní změna místa konání.

Brány areálu v Riegrových sadech se návštěvníkům otvírají v úterý 16. srpna již v šest hodin večer. Okamžitě se ale k pódiu hrnou především fanynky, které čekaly desítky minut před zavřeným areálem, aby si mohly vychutnat koncert z co nejlepších míst. Velmi záhy se však začíná prostor před pódiem ucpávat nadšenými návštěvníky. Těm komplikuje výhled na stage nejen těsný areál, ale také několik vzrostlých kaštanů. Fanoušci, kteří přicházejí těsně před vystoupením předskokana, už mají velký problém s hledáním místa, ze kterého by mohli pozorovat alespoň větší část pódia. Jasně, atmosféra pod širým nebem je fajn a zážitek se stává zajímavějším, nicméně je nutné vybrat vyhovující prostor. Tento je vzhledem k velkému počtu návštěvníků skutečně nevhodný.

Na zážitku návštěvníkům nepřidává ani špatné nazvučení hlavní kapely. Frontmanovi Jessemu Ruthefordovi je opravdu slyšet jen každé třetí slovo, a to bez ohledu na to, zda člověk stojí u pódia nebo vzadu spolu s ostatními nešťastníky, kteří se za lidmi stojícími na židlích snaží najít alespoň kousek dobrého výhledu. Leckdy tyto pokusy po několika neúspěších vzdávají a odcházejí se občerstvit na bar.

Všechny výše zmíněné problémy by se daly přejít, kdyby The Neighbourhood dokázali svým výkonem přesvědčit fanoušky, že i přes tlačenici se na koncert vyplatilo dojít. Žádná velká euforie se však nekoná. Kapela předvádí sice kvalitní hudební výkon, který však kazí špatný zvuk. Jejich projev je navíc poměrně chudý na jakékoliv emoce a zdá se být poněkud strojený. Mezi publikem a kapelou zůstává během koncertu pomyslná bariéra, kterou se členové kapely ani nesnaží překonávat.

Kontakt s publikem je tedy téměř nulový. Pořádně se kapele daří rozhýbat publikum jen při svých profláklých hitech, jako jsou Female Robbery, Let It Go či Sweater Weather. Ostatní skladby vyznívají do ztracena a jaksi splývají v jedno. Po padesáti minutách kapela opouští pódium a s přídavkem se již nevrací. Publikum, které se cítí po poměrně krátkém koncertním setu nejspíše ošizeno, však zůstává a dlouhé desítky minut láká hlasitým řevem své hvězdy zpět na pódium. Věřit nepřestávají ani v době, když už technici odklízejí z pódia aparaturu. Snaha je však marná. Američtí altrockeři se na stage již nevrací a publikum pomalu začíná vzdávat své snahy a odchází domů. 

Jedno velké překvapení však úterní koncertní večer přece jen přinesl. Stalo se jím vystoupení amerického muzikanta Garretta Bornse, který však vystupuje pod uměleckým jménem BØRNS. Ten dokázal publikum rozvlnět v bocích již po první písni a jeho upřímný a emocemi nabitý projev působil neuvěřitelně přirozeně. Bornsovo vystoupení kvalitou i kontaktem s publikem jednoznačně překonalo show The Neighbourhood, a to velmi výrazně. Návštěvníci tak nemusí být smutní z výkonu hlavní hvězdy, ale mohou se těšit z toho, že viděli BØRNSe, jehož předskokanství vlastně celý večer zachránilo.

Koncert se ale rozhodně nedá označit za úplný propadák. Fanoušci kapely si ho bezesporu užili, na známé písně poskakovali celé Riegrovy sady. Nicméně ti, kteří očekávají od koncertu i kvalitní zvuk a nějaké symbolické hudební propojení, byli pravděpodobně spíše zklamaní. 

Názor informuji.cz: 60%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Fotografie k článku

Mohlo by se ti líbit...

Umělci:

Místo konání: Riegrovy sady

Další hudební novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!