Sixto Rodriguez alias Sugar Man vydal svůj první singl již na konci šedesátých let minulého století. Přestože o něj nikdy nebyl velký zájem, podařilo se mu natočit dvě studiová alba, třetí zůstalo kvůli nezájmu nahrávacích společností nedokončené. Proto přestal o svou hudební kariéru usilovat a začal se živit jako stavební dělník. Aniž by to však tušil, začaly se jeho nahrávky šířit do Austrálie, Nového Zélandu, a především do Jižní Afriky. Zde získávaly obrovskou oblibu. V JAR se navíc začala šířit legenda, že spáchal sebevraždu přímo na pódiu. I to z něj udělalo obrovský fenomén.

Ač jeho nahrávky ovlivňovaly neskutečné množství Afrikánců, o samotném autorovi hudby toho nikdo moc nevěděl. Až dvěma zaníceným fanouškům se povedlo v devadesátých letech vypátrat, že legendární Sugar Man ještě žije. Podařilo se jim s ním spojit a naplánovat koncerty právě v  JAR. Ty byly obrovsky úspěšné a nastartovaly tak jeho další hudební osud.  Ve zbytku světa pak Rodrigueze proslavil především dokumentární snímek o jeho životě Searching for Sugar Man (Pátrání po Sugar Manovi), který se stal nesmírně populárním.

Díky tomuto výjimečnému životnímu příběhu se kolem Rodrigueze vytvořila až jakási mytická aura, kterou si mohli konečně užít i návštěvníci v Praze. Těch dorazilo v pondělí 11. července do Fora Karlín skutečně požehnaně. Bylo téměř vyprodáno, našlo se jen několik málo prázdných židliček a fronta před koncertem se táhla dlouhé metry. Mnoho ze smolařů, kteří uvízli v nekonečné řadě, se dostalo na svá místa až během závěrečných písní předskokanky Lucii Scansetti. O moc však nepřišli. Mladá španělská hudebnice potěšila publikum sice krásným a čistým hlasem, nicméně její vystoupení bylo na emoce i atmosféru poměrně chudé a nezapamatovatelné.

Pak již konečně na pódium vystoupil očekávaný a legendami ověnčený písničkář Rodriguez. Mnoho návštěvníků pravděpodobně ani nedoufalo, že by mohl odehrát déle jak hodinu trvající koncert. Na stage ho totiž musela dovést jeho asistentka. Když se však chopil kytary a začal zpívat, lidem bylo rázem jasné, že svou sílu Sugar Man ještě neztratil. Kromě svých songů odehrál i několik vypůjčených. Celou show odstartoval písní Your Song od Eltona Johna a nebál se třeba ani The Doors. Největšího ohlasu se mu však dostalo stejně za jeho klasiky, jako jsou třeba Sugar Man či I Wonder.

Přesto vystoupení jaksi chyběla ta mytická atmosféra, kterou si od koncertu Sugar Mana nejspíš každý sliboval. Největším mínusem je nejspíš fakt, že bylo vystoupení koncipováno pro sedící návštěvníky bez prostoru u pódia, kde by si mohli lidé zapařit. Během celé show tak nebylo vůbec výjimkou, že hlídači vyháněli lidi, kteří se spontánně zvedali ze sedaček a chtěli si užít oblíbené písně vestoje a v pohybu. „Sedící“ koncert má navíc několik svých úskalí – když lidé nemohou tancovat nebo se jinak rozptylovat, soustředí veškerou svou pozornost právě na vystupující a na hudbu. Tu degradoval navíc zlý zvuk.

Nejlepší část celého vystoupení tak nastala až při jeho konci. Během přídavku se totiž dav návštěvníků spontánně zvedl a vydal se k pódiu, aby si mohl užít zbytek koncertu na nohách a co nejblíže u svého oblíbence. Rodriguez tak českému publiku ukázal, že jeho vystoupení rozhodně nejsou žádné recitály. Nicméně usazený návštěvník se mohl během chvíle začít lehce nudit. Vidět takovou show v nějakém menším klubu, musí být skutečný zážitek! Ve Foru Karlín se ta strhující atmosféra nějak ztrácela. 

12.7.2016 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout