V pátek se začaly sjíždět do Holýšova desítky natěšených hudebních nadšenců, kteří se již nemohli dočkat dalšího letního festivalu. Připojili jsme se k nim také my. Plni radosti ze slunečného počasí jsme našli festivalový areál i stanové městečko. Jelikož jsme přijeli s dostatečným předstihem, místa bylo všude dost. Vybírali jsme tedy ten nejlepší plácek, na kterém bychom si rozložili stan. V tu chvíli nás poněkud rozčaroval jeden z pořadatelů festivalu, když nám oznámil, že se musíme přesunout. Přesně nám ukázal, kam máme stan umístit. Byli jsme poněkud zaskočeni, protože jsme se s tím nikdy dříve na podobné akci nesetkali. Ale byli jsme na tom stále lépe než někteří jedinci, kteří se museli přesouvat dokonce již s postaveným stanem.

Trochu rozčarovaní jsme se vydali do areálu festivalu. Zde z nás již veškeré negativní emoce opadly. Místo konání bylo prostorné, plné stánků s jídlem i nápoji. Výběr občerstvení byl opravdu veliký. Člověk zde sehnal vše od párků v rohlíku po langoše s nutellou. Kvůli čemu ale návštěvníci přišli, byly především dvě stage, které stály téměř vedle sebe. Na jedné z nich se právě připravovala první skupina – Galileo. Již nepřekáželo nic, aby byl tento pekelný festival zahájen. Moderátor přivítal první nadšence, kteří se v areálu sešli, a vyzval kapelu, aby vše odstartovala. Skupina Galileo byla jako rozjezd dobrá, neurazila, ale také nenadchla. Možná to bylo také kvůli konkurenci, která měla ten den přijít. A že se jednalo o skupiny opravdu zvučných jmen.

Ihned poté, co členové z Galilea zmizeli za pódiem, začali hrát na druhé stagi Septic People. Během jejich energických písniček začalo přibývat lidí v areálu. Ti neustále přicházeli také během folk/rockových hitů od kapely Traband. Pořádně se ale fesťák rozjel až při vystoupení skupiny Doga, která překvapila nejen skvělými songy, ale také originální výzdobou pódia. Především dívky pak ocenily koncert partičky Rybičky 48. Ti zahráli na oddech trochu punkrockových hitů. Po hardrockových peckách od skupiny Škwor si člověk již říkal, že těch hvězd v jeden den bylo už dost. Tato krasojízda ale pokračovala ještě dál. Publikum nadchla skvělá show v podání Walda Gangu, kterou doprovázely ohnivé efekty i ohňostroje. UDG se svými písněmi návštěvníky trochu zklidnili, aby je pak mohla opět rozjet banda Dymytry, která se svými originálními maskami sklidila opravdu obrovský potlesk. Pomyslnou laťku posunula nahoru ještě kapela Harlej a německý revival AC/DC – AC/DX. Jasně, originál je jen jeden, ale tahle parta taky nebyla vůbec k zahození.

Druhý den se nesl již v poněkud komornější atmosféře. Mnoho lidí si totiž zakoupilo lístek pouze na první den, který byl hvězdami skutečně nabitý. Sobota byla spíše odpočinková. Na začátek dne nám zazpívala skupina Jaksi Taksi, kterou vystřídali rockeři z kapely Brufen. K velké radosti všech milovníků skáčka vystoupila také partička Sto zvířat. Trochu žánrově mimo mísu byl koncert zpěvačky Debbi, která dorazila na festival se svoji skupinou. I tak si našla své fanoušky, kteří si její písně rádi poslechli. Pozornost diváků přilákalo ale především vystoupení Viléma Čoka, jehož nezapomenutelné taneční kreace všechny bavily. Staré dobré hity poté zahrála skupina Katapult. Pak následovaly oddechové písničky v podání Ready Kirken a punkové pecky od Visacího zámku. Nejvíce lidí se ale přišlo podívat na vystoupení Aleše Brichty. Po něm nás pobavil ještě Xindl X, punkrocková Zvlášňý škola a banda V3SKA. Pořádné překvapení si ale pořadatelé nechali až nakonec. Festival zakončila skupina, která byla skutečně pekelná – Interloud. Banda z Holýšova ukázala, že umí pořádně zařvat do mikrofónů a předvedla na stagi několik metalcorových hitů.

I přes počáteční rozpaky musím tento festival ohodnotit na výbornou. Vystřídalo se na něm velké množství skvělých skupin, atmosféra byla výborná, lidé příjemní. Prostředí, na kterém se nacházel areál, je na podobné akce jako stvořené. Festival Pekelný ostrov si snadno najde pravidelné návštěvníky, protože lidi nešidí. Za slušné peníze tu člověk zažije dva dny, na které díky parádnímu zážitku určitě jen tak nezapomene.  

16.7.2013 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout