Režisérsky a choreograficky se pod toto netradiční zpracování klasického tématu podepsal Ján Ďurovčík.

V hlavních rolích tohoto slavnostního výročního představení vystoupili kromě jiných Jan Kříž, Lucia Šoralová, Leona Machálková, Jiří Zonyga, Kamil Střihavka a Petr Pečený.

Po vystoupení byla tvůrčímu týmu včetně producenta Michala Kocourka předána Zlatá deska za prodej 7000 kusů nosičů s hudbou k tomuto muzikálu.

„Získat Zlatou desku v době, kdy lidi kradou muziku v podobě digitálních jedniček a nul, je skoro zázrak,“ vyjádřil se s potěšením Ondřej Soukup.

Co říct na adresu samotného muzikálu?

Obvyklý motiv napětí a strachu, prolínající se s romantikou klasického zpracování robinhoodovského tématu je chvílemi velice vtipně odlehčován humornými dialogy a pohádkovými prvky. Nechybí zde ani aluze na současnost, s náznaky satiry až ironie.

To vše je ale citlivě zapracováno mezi řádky a působí hravě a lehce.

Sympatická je charakterovost mnoha postav, nejenom těch hlavních. Není to klasická pohádka, kde prvoplánově jsou všichni buď jenom ti hodni nebo jenom ti špatni. Také charaktery Robina a Marianny se vyvíjí, nevstupují do děje již zformované. Charakterizuje je přerod od prvotního nepřátelství, přes postupné škádlení a hledání se, až po upřímný hluboký cit.

Zásadní je zde rovněž prostý lidský aspekt, kde hrdinové prožívají své bolesti, zrady, boje a ztráty, ale i okamžiky štěstí, radosti a poznání… Dokonce i v postavě čarodějky se neopomíjí lidský prvek zklamání v lásce, co pak vedlo k úkladným intrikám a spojení se zlem. To vše udržuje diváka přes jednoduchý příběh v neustálém napětí.

Ačkoliv je scéna poměrně jednodušší, nebude přesto diváka nudit.

Plnohodnotně to vyváží precizně propracovaná choreografie a hudba. Sympatická je kombinace prvků „lidovosti“ až jánošíkovských motivů, folkloru s mysteriózností keltských tanců. Chvílemi kaskadérsky vyznívají taneční kreace bitvy s meči, balancování na kládách ve větvích stromů, či zbojnické tance s prvky bojových umění. Velice působivá, doslova dech beroucí je scéna, kdy Robin přijede zachránit Mariannu do Nottinghamu a po efektní lanové dráze se na jeviště spustí přímo nad hlavy užaslých diváků.

Celkově se zde pojí středověk i současnost především díky různým hudebním stylům. Stojí zde paralelně vedle sebe dynamická rytmika, keltské taneční melodie připomínající občas Lord of the Dance, něžná, až patetická romantika vedle rockových pasáží, místy s náznaky gothic rocku.

K výraznému pohádkovému elementu přispívají postavy dvou skřetů – přírodních skřítků, kteří do děje pravidelně vstupují a na první pohled zde moc nepatří. Svým hravým, až uštipačným humorem ho ale vtipně odlehčují a oživují. Intriky a zlo jsou potrestány, vnitřní emoční přerod hlavního hrdiny Robina Hooda k lásce a dobru je odměněn pomocí kouzel a čár přírodního ducha, jehož zásahem vstane Robinův mrtvý přítel Asiat zmrtvých.

Zdůrazněn je zde také mravný aspekt soudržnosti a přátelství, popírající bariéry jinakosti či rasových předsudků.

O momenty nečekaných překvapení a zvratů v tomto muzikálu rozhodně není nouze. Zaujme zejména díky své pulzující pružné výstavbě, kombinaci zdánlivě nekombinovatelného a divák se může těšit na skoro tři hodiny romantiky i dramy, melancholické snovosti i dynamiky, patosu i humoru. Výsledek tedy lze celkově charakterizovat jako pestré a působivé vícedimenzionální puzzle.

9.11.2012 | majko Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout