Gabriela Gunčíková: „Duše amatéra je spíš o vášni a důležité je dělat hudbu srdcem. Ne pro peníze, ale pro ten vlastní pocit“

Gabriela Gunčíková: „Duše amatéra je spíš o vášni a důležité je dělat hudbu srdcem. Ne pro peníze, ale pro ten vlastní pocit“

S finalistkou SuperStar jsme si povídali při příležitosti jejího vystoupení na charitativní akci „Gelato show - Mlsání s hvězdami“ v cukrárně La Fantasia v Praze. Cílem je podpora projektu pro vývoj hraček, her a výukových pomůcek pro zdravotně postižené děti a volně navazuje na již tradiční výstavu těchto hraček s názvem "Léto plné hvězd". Gábina aktuálně dokončuje nové album, jehož křest plánuje koncem května.

hodnoceno 16x
Líbí? Pošlete to dál...

Jak hodnotíte s odstupem času vaši účast v SuperStar?

Byla to obrovská zkušenost. Na začátku jsem ale byla jejím odpůrcem. Já jsem do této soutěže vlastně ani nechtěla. Vždycky jsem si říkala, že je to poslední, co bych udělala. V té době jsem ale bydlela na vesnici, kde bylo dvě stě obyvatel a měli tam takovou jednu vesnickou „zábavovou“ kapelu. Věděla jsem, že je čas posunout se dál. Minimálně pokusit se přesunout někam jinam. Aby mě někdo aspoň zahlídl. Ovšem nevěděla jsem, že se posunu až tak daleko, což bylo krásné druhé místo. Ta soutěž byla procházka růžovým sadem.  Tam když člověk nastoupí do toho vlaku, tak se veze vlastně jenom nahoru. To, co přijde potom, po té Superstar, není sranda a člověk si musí dávat bacha na lidi a věci, co se kolem něho dějí. A já jsem v té době byla samozřejmě někdy naivní, udělala jsem spoustu špatných věcí, které pak dopadly vcelku dobře. Ale už vím, že ty věci do budoucna už neudělám.

O co šlo? Narážíte na zkušenost s bulvárem?

Jedná se ani ne o bulvár, ale spíš o tu profesionální stránku. Člověk si musí strašně pečlivě vybírat lidi, se kterými pracuje. Protože nejdůležitější je dělat to opravdu srdcem. Já, jak říkám, duše amatéra je spíš o vášni. Že člověk to nedělá pro peníze, ale pro ten vlastní pocit. Když jsme měli vlastní studio, tak jsme tam trávili neuvěřitelné množství hodin, dali jsme do toho neuvěřitelné množství peněz, aby to bylo co nejúžasnější a nejkvalitnější. Ale dneska je bohužel spousta profesionálů, a to nejenom v té hudební branži, ale na celém světě, v každé profesi, kteří si říkají profíci, ale chybí tam to zapálení. Je tam jen majetnictví a peníze. Proto vlastně neodvádějí ten výkon, který by mohli. Takže je potřeba dbát na to, aby ty lidi kolem vás, ten tým byl zapálený. To bylo na začátku asi těžké poznat.

Je ve videoklipu Černý anděl zřejmá nějaká symbolika?

Je to spíše malinko symbol mého zájmu o mysticizmus.  Deska koncepčně není udělaná čistě mysticky. Je to zamyšlení se nad různými věcmi, jako že každý člověk může mít svého ochránce, který ho chrání od toho zlého. To byl takový zajímavý námět, takže jsem ho tam dala. Ale celkově je ta deska zaměřena spíše náladově. Já mám obecně ráda konspirační teorie, mám ráda esoteriku...

Připravujete novou desku. Jaká bude?

Na tuto desku bylo podstatně více času, u té první desky po soutěži byl strašný časový pres. Tady člověk dostal více času, vytvořila jsem si novou kapelu, novou agenturu, nový tým, sama jsem se na ní spolupodílela. Je dělaná už jakoby rockověji. Možná je to takové spojení mainstreamu a muziky, kterou mám ráda, je tvrdší. Ale jde to do kompromisu, tak si myslím, že by s tím mohly být spokojeny obě dvě strany. Jak fanoušci, tak my s kapelou.

 

Jakou hudbu posloucháte?

Vyrostla jsem na legendách typu Iron Maiden, Whitesnake. Člověk se samozřejmě jako muzikant formuje, takže teď poslouchám ještě tvrdší muziku. Poslouchám Stone Sour a Alter Bridge, u nás ne asi moc známé rockové americké kapely. To se mi ale líbí, je tam opravdu ten drive.

Máte za sebou roli v muzikálu Kleopatra. Oslovil vás tento žánr?

Kleopatra pro mě byla samozřejmě to samé jako Superstar. Byla to příjemná zkušenost, kde jsem se naučila spoustu věcí, ale zároveň se mě hodněkrát ptali, jestli kdyby mi přišla druhá nabídka, třeba ze zahraničí, jestli bych to přijala. Já na to odpovídám, že bych to nevzala. Protože já mám svůj sen, a to je samozřejmě hrát s kapelou na stageích a předávat lidem energii, pracovat s muzikou, která mě baví. Byla bych hrozně nerada, kdyby tam byla třeba konkurence, holka, která by byla úspěšnější, zajímavější, ale přitom by to třeba nechtěla dělat. Já jsem si to pak přehodila na to, že je tolik holek, které po tom touží a chtějí být muzikálové hvězdy, tak proč bych jim lezla do snů. Já mám teď ten svůj sen někde jinde. Takhle se na to dívám a nepřijala bych to.

Některá média vás označuji za sexy dračici. Jaká jste v soukromí?

Mám v sobě dávku hyperaktivna, kde někdy občas moc mluvím, moc gestikuluju, když chci říct něco důležitého, někdy i nezajímavého. Jinak si ale myslím, že jsem klidný, konzervativní člověk, že vzhledem k tomu, že se pohybuji v showbusinessu, jsem musela strašně rychle dospět a vyrůst. Pak jsem se přestěhovala, měla jsem odpovědnost sama za sebe a teď opravdu není čas na kraviny. Já mám svoji životní cestu, po které se chci vydat a tam není čas ani na to, zabývat se nějakými komplikovanými vztahy, ani někde chlastat, kouřit marihuanu. Já chci mít čistou hlavu a jít si za tím svým cílem. A to je o tvrdé práci, věnovat veškerý čas tomu, co chci dělat v budoucnu. Narážím i na to, že mi někteří říkají, proč nemám přítele nebo proč jsem sama. Tak samozřejmě z důvodu, že na to budu mít ještě hodně času, to zaprvé a zadruhé, asi bych teď, jelikož momentálně jsem na té cestě, měla dát přednost muzice před přítelem.

Blíží se vaše dvacáté narozeniny, vnímáte to v něčem jako mezník?

V některých astrologických článcích se například i někdy píše, že dva týdny před narozeninami a dva týdny po narozeninách bývá takový přelomový měsíc, kde se stávají různé přelomové věci. Takže já pořád tak nějak doufám, že přijde takový ten přímo pozitivní zlom. Doteď jsem se nepotkala se žádnými hrůzami, nemůžu si na nic stěžovat, protože mám úžasnou rodinu. Mám kde bydlet a v devatenácti své vlastní peníze, takže se o sebe můžu starat. Já jsem velmi velmi šťastná, že mám kolem sebe tým lidí, přátele, co mě podporují. Ale i tak jsem si prošla různými těžkými věcmi, takže doufám, že ty zatěžkávací zkoušky již nějak odezní a že přijde už to pozitivno a úspěch, že si člověk bude moct říct takové to wau, teď mi je fajn.

Co byste si v této souvislosti přála?

Já osobně bych si přála asi to nejzákladnější, aby svět fungoval tím způsobem, aby byli všichni spokojeni, aby všichni měli možnost dělat to, co je baví a co je naplňuje. Tím by se ten svět mohl naplnit alespoň trochu větší láskou, ne sobeckostí a aby byli všichni zdraví a šťastní. Možná je to utopie, ale bylo by to samozřejmě krásné.  

|

Rozhovory

Prostor pro tvůj názor...

Komentovat může pouze přihlášený fanoušek...