Blíží se premiéra Penisu pravdy: Co se stane, budeme-li nesmrtelní?

Blíží se premiéra Penisu pravdy: Co se stane, budeme-li nesmrtelní?

Sdílej:Sdílet na FBTweetnoutS  Ohodnoť


Divadle Komedie má již za týden (26. března) světovou premiéru hra Pavla Göbla Penis Pravdy. Tato absurdní groteska – moralita – pohádka z ostravského prostředí byla roku 2012 nominována na Cenu Josefa Škvoreckého. Penis pravdy je halucinogenní variací na příběh Dařbujána a Pandrholy a hlavní role ztvární Jiří Racek, Michal Slaný a Natálie Řehořová.

Základním motivem Penisu pravdy je přátelství tchána a zetě - smrťáka. Vše funguje dobře do momentu, kdy se smrťák rozhodne odvést si dědečka, z jehož sociálních dávek si rodina pořizuje krásné věci, například plazmovou televizi. Tak smrťák končí zaletován v boileru na vodu a na celý svět, v jehož centru stojí Ostrava, dopadá nesmrtelnost. Děti se pro zábavu bodají nůžkami na výtvarku, sebevrah nevěřícně vstává po pátém skoku z desátého patra živ a zdráv. Příběh nabere v pravdě světový rozměr ve chvíli, kdy je smrťák coby masový vrah vydán přes nejrůznější instance až do OSN, která vyhlásí celosvětové referendum, v němž si lidstvo má odhlasovat, chce-li být smrtelné, či ne...

Sám Göbl se představě referenda o nesmrtelnosti nebrání: „Je to možné. A proč? Ze strachu před smrtí... ze sobeckosti. Jsou ovšem lidé, u nichž bych si to přál a už to nevyjde – třeba Frank Zappa; ten by si s ní jistě poradil.“ Kdyby se ovšem sám stal nesmrtelným, měl by o svých plánech jasno: „Šel bych se podívat na Měsíc na americkou vlajku, abych se potěšil, že jistota skutečných činů má větší smysl, než dětinské pochybnosti. A šel bych tam bez skafandru, což by byla zjevná výhoda nesmrtelnosti a vzal bych sebou jednu kamarádku, která je zrzavá, a tak by se v pozadí za ní náramně vyjímal východ modrozelené zeměkoule.“

Penis pravdy má více forem, je to kniha, upravená kniha, filmový scénář, rozhlasová hra, dramatizace. Pozoruhodnou postavou ve hře, kterou pod vedením Vojtěcha Štěpánka brzy uvede Divadlo Komedie, je robotický Rom (Jan Hofman). Postava vznikla podle autorových slov ze zážitků s kamarádem – spolubydlícím: „Bydleli jsme spolu na koleji a on mě jednou ráno probudil tím, že chodil sem tam po pokoji, jako by byl mechanický, a na jednom tónu opakoval mantru: Jsem Ferkéš Fúzik, prvý romský robot, PRR... pořád dokola. Dodneška neví, jak k tomu přišel – jasné osvícení!“

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout

 

Mohlo by se ti líbit...

Místo konání: Divadlo Komedie

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!