1) V podtitulu se uvádí „rozpustilá orwelliánská lovestory, rozpustilý orwelliánský horror“, hrajete tedy víc lovestory nebo horror?

Petr O.: Rozhodně love story. Snažíme se být přeplněni hlubokou i mělkou láskou, v srdci bláznící i povrchně na pokožce dráždící láskou, intenzivní a nevyhnutelnou láskou. Zkoumáme ušlapávanou a zároveň ohnivou lásku v šílených podmínkách šílené orwellovské společnosti. Ale pokud jde o horror: já osobně si s každou reprízou stále hlouběji ozřejmuji, že když plane láska, zároveň někde v komplementárním prostoru plane hrůza. Zažívám, že opačnou stranou mince šíleného štěstí je šílená bolest.

Lenka Ch.: Horror se zde prolíná s komedií, lovestory se protíná s tragédií. Prožijeme si všechny možné emoce od dětinského nadšení přes erotické poblouznění až po zradu, zklamání, neštěstí a apatii. Nejzajímavější na tom všem je, že nikdy nevíme, co v jakou chvíli na jevišti vlastně budeme cítit. Přitom záleží i na divákovi, co si prožije. Pro kterou emoci se, byť nevědomě, rozhodne.

2) Je hra skutečně rozpustilá, a tedy veselá, nebo do ní pronikají dystopické prvky/podtexty/kontexty?

Petr O.: Je veselá, místy bujará. Při hraní si zažijeme hrozně radosti a věřím, že si radost zažijí i diváci. Ale temné pozadí života v orwellovské společnosti ani v naší společnosti nijak nezamlčujeme. Ani kdybychom ho chtěli zamlčovat, nešlo by to. Nebo bychom museli hrát falešně, a to bychom samozřejmě neradi.

Lenka Ch.: Snažíme se prvoplánově nezaobírat dystopií daného tématu. Cítíme hlavně osobní city a vášně. Celou tu dobu však vnímáme i "Velkého bratra", který je neustále přítomen s námi na jevišti. Zasahuje nám do hry a my ho do hry také sami zveme. Naši hrdinové si na tu symbiózu už zvykli. Je to přirozená součást života v totalitním systému.  

3) Hry Divadla Kámen často obsahují intermezza, při nichž do hry vstupují jednorázově pozvaní hosté, jsou i v této hře a kam případně hru posouvají?

Petr O.: Ano, i do této hry zveme jednorázové hosty pro dané představení, kteří do ní v předem určených okamžicích vstupují. Tentokrát jim dáváme víc volnosti ohledně momentů, kdy zasahují – mají téměř neomezenou volnost. Zveme si podobně jako například v inscenaci Dešťová hůl hudebníky a lidi se zajímavou profesí nebo zajímavými zkušenostmi, o kterých vyprávějí. Tentokrát jsme ale ještě rozšířili profesní záběr hostů: zveme si rovněž malíře, kteří během představení namalují na základě okamžitých dojmů obraz. Vzniká zajímavé propojení vizuality a rytmů hry s imaginací a rytmem malíře. Již s námi hráli Jaroslav Jerry Svoboda a Jindřich Lerch, v květnu bude malovat Lenka Kozlíková.

Lenka Ch.: V této hře jsou naši hosté přímo součástí představení. Dohlížejí na nás. Pořádek a kázeň přece musí být. Díky nim má každé představení úplně jinou dynamiku a dost možná i vyznění. Asi se vyplatí jít se podívat na více verzí, protože pokaždé prožijete něco úplně jiného. Je to opravdu velký rozdíl, jestli příběh doplňuje strohé povídání o eko vesnici či o trpaslících, nebo jestli nám do replik náhodně hraje hudba a ještě do toho vzniká přímo na jevišti obraz. Každá verze je originál a z každé vznikne úplně jiný pocit, který si odnesou jak diváci, tak i my herci.

4) Potřebuje divák znát literární inspiraci, tedy slavný román George Orwella „1984“?

Petr O.: Není to nezbytné. Divák by teoreticky nemusel vůbec vědět, o čem román je. To je ovšem trochu hypotetická úvaha, protože mnozí diváci knihu četli, mnozí viděli některé z filmových zpracování a ti, kteří přímo neznají knihu ani film, alespoň tuší, o čem kniha je. Naše zkušenosti s očekáváními a reakcemi diváků vypovídají o jedné zajímavosti: všichni lidé si dobře uvědomují dystopické téma románu, ovšem mnozí nedoceňují povahu románu jako ohnivé love story. Právě v této věci nabízíme lidem něco jako doplnění pohledu na to skvělé dílo.

Lenka Ch.: Určitá znalost tématu i děje určitě pomůže zorientovat se v tom, co a proč se na jevišti děje. Ještě zajímavější to však musí být, pokud přijde divák, který o Orwellově díle neví nic. Možná si poskládá jiný, vlastní příběh Julie a Winstona. A to vůbec nemusí být na škodu.

Foto: Divadlo Kámen

 

 

5.5.2023 | Lea Uherková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout