To je ústřední motto tvorby Evy Panus, charismatické spisovatelky, která v průběhu necelého roku vydala ve svém vlastním nakladatelství e.p. energy pět knih a chystá se v létě dokončit další dvě.

Ve dvaceti si zlomila páteř a byla ochrnuta, lékaři říkali, že na 90% nebude chodit. Opak je dnes pravdou a spisovatelka na tomto vlastním příkladu chce dát lidem naději, že se to vždy dá zvládnout, pokud jsou lidi k sobě vstřícní.

Každá knížka má svého kmotra a jejich prostřednictvím se dostává navíc podpory všem potřebným, kteří nemají v životě moc štěstí a zdraví…Eva se ve svých knihách snaží prezentovat poselství dobra a víru v tvrzení, že i když je zle, vždycky může být líp. Důležité je nevzdat se a vytrvat.

Poukazuje také na to, že někdy posuzujeme lidi kolem velice povrchně a věříme tomu, čemu věřit chceme, ač to má mnohdy s pravdou pramálo společného. Nebrání se také nadsázce, odlehčení, naoko vážných témat.

Doposud vyšly:
Chtít=Mít s kmotrou Agátou Hanychovou
Dotyky slov s Vendulou Auš Svobodovou
Když chlapa honí mlsná aneb příběhy sexuálních loudilů s Domenicem Martuccim
Pozitivní síla negouše s kmotrem Martinem Dejdarem
Když bulvár honí mlsná aneb celebrity pod lupou pokřtili Roman Skamene, Hanka Kynychová a skupina HOLKI

Od poloviny července do vánoc navštíví Eva Panus v rámci svého projektu Energy talk tour 2012 po strastech a vlastech českých, 50-60 míst v Čechách. Nebudou chybět hosté a známé osobnosti jako například Martin Dejdar, Roman Skamene, Martin Maxa, Jaroslav Parči, Zbyněk Drda, Sámer Issa a jiní. Povídat se bude o knížkách, ale především o životě a o tom, že vždy je důvod mít úsměv v srdíčku i na tváři.

Nahlédnout pod pokličku spisovatelčiny kuchyně můžete s námi právě v tomto velice otevřeném a upřímném rozhovoru, který nám Eva Panus exkluzivně poskytla.

1. Co tě přivedlo na spisovatelskou dráhu?
Přivedla mě k tomu životní zkušenost, která se mi stala ve dvaceti letech, kdy jsem si zlámala páteř a byla ochrnuta a vypadalo to tak, že zřejmě nebudu chodit. Dostala jsem ze shora dar a podařilo se mi uzdravit se, chodit a fungovat. Tento příběh jsem v roce 2011 řekla na jednom obchodním setkání a z 250 lidí to polovičku dojalo k slzám. Tam jsem si uvědomila, že pokud to někoho zajímá, někomu to pomůže, tak bych to měla dát na papír. Takže po 25 letech od úrazu jsem se rozhodla, že udělám řez na pařez a veškeré aktivity jsem přeměnila na toto.

2. Proč to dozrávalo tak dlouho?
Někdo říká, že je rok 2012 elementárním obdobím, kdy má končit svět, ale já si myslím, že by měl být naopak jakýmsi začátkem. Tak jsem si říkala, že pokud lidi začnou tak trošku nějak jinak přemýšlet, začnou být k sobě vstřícnější, tak bych chtěla být u toho a pomoc jim najít tu cestu zpátky ke komunikaci a slušnosti a aby si uměli navzájem pomáhat.

3. Máš za sebou spoustu titulů v krátkém čase. Od podzimu loňského roku máš na kontě 5 knížek…
Já tomu říkám, že mám knižní šestinedělí, vzniká to opravdu co šestinedělí, to knížka. Takže pokud uzavřu letošní období zase v tom říjnu 2012, tak během dvanácti měsíců by mělo být sedm knih.

4. Ty impulzy přicházejí postupně?
Impulzů, myšlenek mám spoustu. Kdyby bylo více penízků, tak možná to bude ještě rychlejší, protože si ty knížky i sama finančně vydávám. Samozřejmě, je to i o těch financích, nejenom impulzech a myšlenkách. Jinak ale je v mých knihách opravdu jen to, co napsal život. A je jedno, zda jsou to mé osobní příběhy, či příběhy mých přátel nebo jen náhodných kolemjdoucích.

5. Ke každému titulu máš nějakou celebritu jako kmotra. Jak k tomu došlo?
Jednak knihy křtím pramenitou vodou z řeky Vltavy, to samo už je něco jiného, než u jiných křtů. Chtěla jsem, aby mé knihy měly báječné kmotry. Pokud jde o „celebrity", tak já jsem de facto nikoho z těch celebrit neznala, jediný, koho jsem znala, byl Ondřej Vetchý, který mi přislíbil křest první knihy. On si ale tehdy udělal úraz, měl velké zpoždění s natáčením, takže jsme se dohodli, že mi pokřtí až nějakou další knížku. Takže na poslední chvíli jsem musela sehnat kmotra náhradníka. Tak jsem rozeslala emaily a Agátka Hanychová byla první, která na to zareagovala s tím, jestli část peněz by mohla jít na podporu charity tam, kam ona směřuje, což je asistenční služba pro vozíčkáře prostřednictvím o.s.Prosaz. Takže de facto poptávka-nabídka. Nebylo to cíleně, bylo to tak, že kdo zareagoval, až jsem si v jednu chvíli řekla, že těch knížek budu muset napsat více, protože těch potenciálních kmotrů mám už dneska plný diář. A s mnoha známými osobnostmi jsem opravdu dnes v blízkém kontaktu, pokud jde o spolupráci, o čem svědčí například i kniha Když bulvár honí mlsná aneb celebrity pod lupou. Pracovní rovina se mnohdy prolíná v opravdová přátelství, kterých si velmi vážím a díky těmto vzájemným vazbám můžu plánovat a připravovat moji „Energy talk tour 2012 po strastech a vlastech českých“ , na které mne budou doprovázet právě moji přátelé , kterým tak rádi říkáme celebrity či víajpíčka. Ale pro mne to jsou sluníčka a pohodáři. Nikoho jsem neznala, bylo to opravdu jenom o tom, říct svůj nápad, myšlenku a to je právě i o té komunikaci, že nemusíte mít prošlápnutou cestičku a spoustu kontaktů a známých. I člověk, který je nic, může spoustu věcí dokázat, pokud to opravdu chce a jde za tím.

6. Měla jsi možnost nahlédnout pod pokličku celebrit a bulváru. Co se pod ní skrývá?
Já si myslím, že všechno je úplně jinak. Jsou celebrity, které bez ohledu na své umění či neumění by možná někdy zasloužily ohnout přes koleno, protože takzvaně mimo kamery a fotoaparáty se jejich postoj někdy mění. Ale dá se říct, že těch je málo a převážně i celebrity jsou báječní lidé a mnohdy naopak skrývají své vstřícné já. Naopak i spousta novinářů, kteří dělají svou práci způsobem hyen, ale v soukromí to jsou lidi, kteří i normálně fungují, ale z 95 % si myslím, že i ty celebrity i ti novináři jakožto lidi jsou v pohodě. O spoustě lidí se ví jenom z těch článků, takové to minimální soukromí si oni opravdu snaží chránit. A o tom dobrém se dnes nějak nepíše a nemluví. Takže mnohdy jsem byla i mile překvapena, dokonce jsem se musela i omluvit, že jsem na ně měla špatný názor.
Omlouvala jsem se i Helence Vondráčkové a jejímu manželovi Martinovi Michalovi, protože bylo období, kdy jsem opravdu vypínala rádio, pokud tam zazněla Helenina písnička. Protože titulky v bulvárních a jiných časopisech byly v jednom období natolik přesvědčující, že jsem ty písničky oželela a zlomila jsem nad ní hůl. Ale tou holí měl dostat někdo jiný. Na druhou stranu jsem se musela vnitřně omluvit i Pavlu Novotnému. To je novinář, velice precizní, co se týče jeho práce, protože jede přes mrtvoly a těm celebritám mnohdy velice uškodí a ublíží. Ale zase jsem musela dat za pravdu, že je schopen se omluvit a fungovat jako člověk, ale to si můžete přečíst také v mé knize o bulváru a celebritách, protože i on mi svěřil svůj příběh.

7. Co znamená pseudonym e.p.energy?
Původně jsem chtěla pracovat v absolutním utajení, třeba i kvůli bulváru, pak jsem si vymyslela jeden televizní projekt a cesty mezi lidi a za lidmi, tak si říkám, obličej neuchráním, ani svoje jméno. Je to vlastně pseudonym můj, je to vlastně i název mého nakladatelství a vlastně by to mělo být součástí všech mých pořadů. Ať už to bude Energy talk tour nebo e.p.energy talk show televizní projekt. EP to jsou počáteční písmena mého jména a Energy s tím, že energie je počátek všeho a nás všech. Takže slovo energy tam má svůj význam, protože všichni jsme energie. Jenom je otázka, jak s ní kdo pracuje.

8. Máš blízko k duchovnu?
Nevím, jestli lze o člověku, který má za sebou klinickou smrt říct, že má blízko k duchovnu. Mám blízko k tomu, že věřím v energii, a věřím, že něco někde existuje.

9. Komu jsou tvé knížky určeny?
Neberu, jestli to budou číst děcka školou povinna nebo lidi v domově důchodců. Komukoliv to něco přinese, budu ráda. Měla jsem teď sama zkušenost, že slečna dala mou knížku svému tatínkovi, který se léčí na rakovinu chemoterapii. O Vánocích chtěl svým způsobem ten boj vzdát a po přečtení téhle knížky řekl, že půjde dál. Tak to je ta moje cílová skupina. To jsou lidi, kterým to něco dá, kterým mé knížky pomůžou v tom vážném slova smyslu anebo i v tom veselém, protože já ty témata začínám trošku odlehčovat.

10. Na čem aktuálně pracuješ, co připravuješ?
Přes léto mě čeká dopsat dvě knížky: Trosečníkem ve svém vlastním světě a Sex a jiné domácí práce, aby to bylo kompletní. Od poloviny července do Vánoc plánuji vyjet na Energy tour po strastech a vlastech českých. Takže slovo strasti je tam dáno záměrně, abychom jeli tam, kde někoho třeba bolí srdíčko, bolí ho myšlenky, bolí ho účet, protože se to stává velice často v dnešní době. A také hosté, kteří pojedou, tak budou de facto povídat o svých životních zkušenostech. A nebude to jenom o těch úspěších, ale i o těch pádech a o tom, jak se člověk učí zvednout sám, bez jakékoliv pomoci a že právě je to snazší, když někdo může někomu pomoct. Těm lidem pomůže to, že budou vědět, že celebrity nemají jenom ty majetky a že se v bulváru propírá, když mají nějaký průšvih. Pokud lidi zajímají i ty bulvární strasti, že se jim uleví, že i ta celebrita má nějaký problém. Pokud budou s tou celebritou v jednom prostoru a budou si s ní moct popovídat a dát ji i přímý dotaz a nebudou muset čekat na novináře, jak to oni překroutí, tak si myslím, že i ty lidi si udělají obrázek, nejenom o těch celebritách, ale i o té možnosti, že jsou to také lidi se svými problémy a že přijeli za nimi, aby jim třeba udělali radost.

11. Čím to je, že se ti celebrity otevřely? Konkrétně v knize Když bulvár honí mlsná jsou to velice upřímné výpovědi.
Možná je to tím, že si na nic nehraju a že to ze mě cítí. Spousta lidí říká, že setkání se mnou jim přináší pohodu. Já nejsem typ, který je hádavý, nejsem typ, který by byl zákeřný. Já jsem si prostě řekla, že toho škaredého je všude okolo moc a proto vznikla i třeba knížka Pozitivní síla negouše, kde vysvětluju rozdělení do kategorií, kdo jsme kdo, kdo nejsme a kdo jak funguje – nefunguje. Nemám život jednoduchý, mám také své bolístky, problémy, ale nikdy je nepřenáším na ty ostatní. To znamená, že i ty celebrity nebo přátelé na facebooku ze mě cítí určitou energii a možná je to dané i tím, že jsem schopna jim naslouchat. Nejsem takový ten člověk, který by od někoho jenom něco bral, ale myslím si, že jsem schopna i dávat. Zatím to vychází, zatím jsem nikoho neměla důvod zklamat, je tam ta důvěra. Takže na ty důvěře, určitě… a také na slušném jednání a úsměvu je vše postavené a jako zrcadlení se to vrací zpět.

12. Co jako spisovatelka čteš?
Na tohle se mě ptali na Valentýna, když jsme dělali v jednom rádiu rozhovor, co čtu. Byla to zákeřná otázka, protože jsem ji absolutně nečekala. Takže jsem odpověděla tak, jak odpovím teď. Já nečtu. De facto já jsem s tím měla problémy i ve škole, poněvadž, když jsem četla, tak jsem usínala. Tak si říkám, že radši budu psát knížky, ať lidi usínají u těch mých knížek, než abych já usínala u knížek cizích. Ale samozřejmě, když vynecháme školní povinné četby, tak přišlo období, kdy se nečetlo. Přišlo 54 různých televizních stanic, měla jsem malé děti, tak spousta filmů a pohádek se řešilo tou technikou. Ale když moje děti byly malé, tak před usínáním jsem jim četla pohádku. Takže ten vztah ke knížkám tam vždy byl a myslím si, že je to i cesta k rodinným vztahům číst si s dětmi. Od techniky zpátky na stromy, takže zpátky k těm knížkám. A pokud dneska čtu, tak odborné knížky, jako Kyiosaki, protože jsem se v jistém období zaobírala i obchodními záležitostmi, takže takové ty poučné věci, které člověk potřeboval ke své profesi. Nejsem zastánce červených knihoven, tam by ta četba asi pokulhávala. Takže takové spíš to tajemno, věci ze života, troška psychologie.

13. Máš krédo, které tě motivuje, kterým se řídíš?
Jak se říká, že minuta smíchu nám prodlouží život o jednu hodinu. A mým krédem je prochechtat se životem k nesmrtelnosti.

9.7.2012 | majko Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout