Advent znamená doslova příchod. Ať už si vykládáme tento příchod ve spojitosti s narozením Ježíška, nebo s odkazem na původní pohanské svátky jako příchod slunovratu, obojí spojuje to, že je to především doba očekávání.

A co je větším ztělesněním tohoto napjatého očekávání, než je adventní kalendář! Zejména pro děti je tradice adventního kalendáře dobrým učením se trpělivosti, stejně tak jako i udržování určité magičnosti tohoto období v podobě každodenní drobné sladkosti, které se skrývají za jednotlivými okénky.

Adventní věnec a symbolika barev

Základním odpočtem do Vánoc je ovšem adventní věnec. Věnec je sice jen o něco málo starší tradicí než adventní kalendář, ovšem zapalování svíček anebo obecně symbolika ohně ve spojení s tímto zvláštním obdobím roku sahá až do antické řecko-římské tradice.

V české zavedené tradici je adventní věnec vždy zelený, a to kvůli odkazu k přírodě. Během zimy totiž lidé vždy s napětím očekávali, až se příroda probudí ze spánku a znovu poskytne obživu zvířatům i lidem. I proto je zelená společně s červenou barvou (krev Ježíše) tradiční barvou Vánoc a rozhodně patří na stromeček i věnec. Červená barva může být nahrazena růžovou, fialovou, zlatou nebo třeba bílou. Fantazii se meze v podstatě nekladou, i když třeba barvy modrá a žlutá jsou spíše spojovány s obdobím jara a Velikonocemi.

Advent je putovním svátkem, odpočítává se vždy od Slavnosti Narození Páně 25. prosince, přičemž poslední čtvrtý advent má tomuto svátku předcházet. Každá neděle má také své přídomky - první je nedělí železnou, následuje bronzová, stříbrná a konec adventu oznamuje zlatá neděle.

Období magie a věštění

Období adventu je protkaný rituály věštění, jako je například celkem známé lití olova. Svíčkou roztavené olovo se lilo do nádoby se studenou vodou a výsledný tvar měl být znamením pro budoucnost. Dívky tak například dříve zjišťovaly jméno či povolání svého nastávajícího.

Zda bude následující rok rokem svatby, mohly dívky zjistit také házením střevíce - pokud padne směrem ke dveřím, bude veselka! Dříve také dívky klepaly na kurník, ozval-li se kohout, bylo to znovu příznivým znamením vdavek. Pokud chtěly dívky znát i podobu svého budoucího manžela, mohly vysekat díru v ledu a ve vodě spatřit jeho podobu.

Milou tradicí spojenou s věštěním jsou i známé lodičky z ořechů - malé svíčky přilepené voskem ke skořápce můžete nechat plout v nádobce s vodou. Pokud lodičky zůstanou u sebe, rodina bude držet dál a žádný člen domácnosti se nevydá do světa. Kdo by chtěl předzvěst zdraví, nechť si v období adventu rozkrojí jablíčko.

Strašení Perchtou a sladké tvářičky

Dnes už méně známý zvyk se pojil k postění. Období adventu bylo totiž spojeno s půstem, nejedlo se maso, nepil alkohol, veškeré zábavy byly omezeny. Dodnes se přece říká, že kdo vydrží nejíst, uvidí na Štědrý večer zlaté prasátko. Málo už se ví, že děti, které půst nedodržely, se strašily Perchtou - paní, která párala těmto hříšníkům břicha.

Nezapomeňte si na Štědrý den namazat tváře medem. Tento sladký, ovšem poněkud lepkavý slovanský zvyk měl zajistit danému jedinci lásku i v dalším roce.

Advent s vůní perníku a vanilky

Co by to bylo za Vánoce bez vánočního cukroví. Právě perníčky, které potřebují nějaký čas odpočívat, aby do Štědrého večera změkly, se dle tradic pekly právě na první adventní neděli. Říká se, že na štědrovečerním stole by mělo být sedm, devět či dvanáct druhů cukroví. I zde tušíme, že za tím bude symbolika čísel.

Nadále ovšem platí, že není třeba si ztrpčovat toto krásné období v roce neúnosným výkonem u plotny či honbou za dárky. Naši předci si mohli tuto práci dovolit, v dnešní uspěchané (a konzumní) době je mnohem důležitější vychutnat si atmosféru Vánoc a s tím spojené adventní očekávání. Využijte tedy dobu adventu k zastavení se.

PODÍVEJTE se také, co se děje o adventu v celé České republice.

3.12.2023 | Tamara Pancíř Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout