\"Ukaž kozičky! Neboj, já si nemůžu šáhnout.\" Klusák s Chalupovou přivezli do Ji.hlavy první predátory, kteří jim uvízli V síti

\ 

Dvacátý třetí ročník mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava poctilo svou návštěvou duo Chalupová-Klusák, aby představili svůj očekávaný snímek V Síti.

Už jen přeplněný kinosál v dopoledních hodinách svědčí o tom, že připravovaný dokument Víta Klusáka a Báry Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu od zveřejnění své crowdfundingové kampaně, která vybrala 3 miliony korun, stále vzbuzuje velká očekávání. Nekonala se žádná předpremiéra ani zkušební projekce, protože film je stále ještě jednou nohou ve střižně (brzy přijde do rukou zvukařům), pouze představení dvou vystřižených scén a "masterclass" (ale spíš se jednalo o diskuzi).

Víta Klusáka, autora kontroverzních dokumentárních filmů jako Svět podle Daliborka (o něžném neonacistovi) nebo Český sen (o fiktivním nákupním středisku), asi netřeba představovat. Ten oslovil Barboru Chalupovou, která "měla skutečnosti s hackery a deepwebem" a má za sebou dokument o zbrojním průmyslu Do zbraně.

Vít Klusák zahájil diskuzi podle něj "už mnohokrát ohranou historkou" o tom, jak byl osloven k natočení virálního videa, ale po založení falešného profilu dvanáctileté dívky zjistil, že problém je daleko rozsáhlejší, a tak společně s Bárou Chalupovou uspořádal casting, kde hledal dospělou herečku, která vypadá na dvanáct. Nakonec vybrali tři, založili jim falešné profily na sociálních sítích (Lidé, Facebook,...), nechali v ateliéru postavit tři dětské pokoje (a koupelnu) a nemuseli dlouho čekat, než se jim začali ozývat internetoví predátoři.

Na základě fotografií z ateliéru, které režisérské duo na festival přivezlo, vyprávěli o podrobnostech z natáčení snímku: zmínili se o etickém kodexu, kterého se při natáčení drželi: Dívky musí být vždy pasivní, predátoři musí přicházet s iniciativou sami a nevyprovokováni. Dívky musí během každé konverzace několikrát zdůraznit svůj údajný věk. Musí mít aktivní profil na více sociálních platformách a podobně. Na celý kodex se můžeme těšit ve filmu, slibují tvůrci.

Další informaci, kterou dokumentaristé prozradili o zákulisí natáčení, bylo, že kromě režijního dua, několika kameramanů, kteří měli za úkol natáčet dívky v jejich ateliérových pokojích, společně se samostatným kameramanem, který točil dění (a spory) v režii a tří rešeršistek, z niž každá měla na starost jednu dívku a mohla jí kdykoliv vystřídat v konverzaci s predátory skrze napojený notebook, bylo na place přítomno několik expertů, jež měli zajistit bezpečnost dívek a věrohodnost experimentu: právník František Vyskočil, ředitelka Linky bezpečí, ředitelka Dětského krizového centra a dětská sexuoložka. Vít Klusák se zmínil o tom, že po dvou natáčecích dnech se sexuoložka ohradila vůči asexuálnímu chování dívek: "Ve dvanácti letech dívky už začínají více vnímat svou sexualitu, herečky se chovají jako devítileté!"

Režiséři se dokonce doznali ze své paranoi, že budou během natáčení odhaleni. Snažili se proto všem třem dívkám vytvořit co nejreálnější a velmi propracované pozadí (město odkud pochází, škola, kamarádi, zájmy, rodina,..), které se herečky museli pečlivě zapamatovat. Ateliérové pokoje byly plně funkční, pokud by se některý z predátorů snažil přesvědčit o pravosti dívky, což se stávalo často: z obavy nad podvodem nutí predátoři své dětské oběti k tomu, aby na začátku videohovoru například dávali k sobě palec s malíčkem, nebo je nutí použít konkrétní předmět z jejich pokoje (zahrát na piano) - potřebují zjistit, zda se nejedná o předtočené video...

Z obavy odhalení se též museli zabývat počasím v udaných bydlištích dívek a podle něho nasvicovat jednotlivé pokojíčky. V ateliéru bylo zřízeno i speciální IT oddělení, které dávalo pozor, aby IP adresy dívek odpovídaly jejich bydlišti a aby nebyli filmaři napadeni nějakým virem.

Následovala projekce dvou krátkých vystřižených scén z filmu, které zachycovali dva rozhovory s predátory. V první se jednalo o staršího muže, jehož výkřik: "Ukaž kozičky! Neboj, já si nemůžu šáhnout," diváky v sále mrazil, a ve druhé scéně bylo vidět i do maskovaného obličeje predátora, který dívku donutil se zavřít v koupelně. O náročnosti trikové postprodukce, která má za úkol zamaskovat obličeje predátorů (aby byly vidět oči a ústa) svědčí to, že když režiséři požádali, aby slovenské studio Plaftik, které na projektu V síti pracuje, rychle zamaskovalo predátora v ukázce pro Ji.hlavu, museli trikaři zastavit práce na snímku a dva dny pracovat na pouze čtyřminutovém klipu.

Došlo i na diskuzi s jednou z hereček, Anežkou Pithartovou, která řekla, že je nyní více paranoidní a cítí nutnost analyzovat mužské chování. Popisovala euforii, kterou cítila během natáčení v ateliéru, kdy se bránila depresi a znechucení pomocí smíchu, ale po společném natáčení, když měly herečky za úkol ještě několik měsíců pokračovat sami v konverzaci s predátory, na ni padlo vyčerpání a strach. Zpětně jí predátoři splývají, kromě jednoho kluka, který se jí svěřil, že nikdy nechodil s holkou a kterému se snažila pomoci. "Poradila jsem mu, že by mohl jít někdy ven."

Na závěr představili tvůrci preventivní kampaň, kterou plánují zahájit s premiérou snímku: společně s dětskými psychology vytvářejí hodinovou verzi filmu pro školy, edukativní spoty ve spolupráci s webem e-bezpeci.cz. Chtějí se odlišit od podobných projektů tím, že chtějí řešit nejen prevenci, ale i situaci potom, co se děti chytnou do sítě predátorů.

Tvůrci odmítají predátory démonizovat, spíš jim chtějí pomoci. Uvědomují si, že "tančí na hraně" - například maskují predátorům obličeje, ale hlas nemění. Neradi by, aby došlo k nějakému lynči: V rámci webové kampaně se chystají zaměřit nejen na děti, rodiče a učitele, ale taky na predátory.

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

DKO Jihlava nabízí i další akce

Místo konání: DKO Jihlava

Filmové recenze

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!