Návštěvníci, kteří od čtvrtečního koncertu Nicka Masona se svou nově sestavenou skupinou pojmenovanou podle jednoho z nejranějších alb Pink Floyd Saucerful of Secrets čekali cestu do jiných hudebních galaxií, než jaké nám pozemský svět nabízí, mohli být spokojeni. Bubeník z Floydů dokázal se čtyřmi dalšími kvalitními hudebníky nacvičit set, který člověka vrátil do doby před padesáti lety, kdy skupina se Sydem Barrettem dobývala světy psychedelické.

Ve Velkém sále Lucerny do nich úderem ohlášené osmé hodiny skupina vplula s vesmírnou Interstellar Overdrive z vůbec prvního alba Pink Floyd The Piper at the Gates of Dawn. Dlouhé pasáže plné zvuků „odjinud“ a připomínající psychedelické cesty lidské mysli kdovíkam se střídaly s prostě krásnými melodiemi, které do kapely přinesl Syd Barrett, než ho psychické problémy donutily odejít do ústraní.

Právě ty koncert plný barev nejen hudebních, ale i skutečných promítaných za hudebníky, držely pohromadě. Písně jako Lucifer Sam, See Emily Play a Arnold Layne vrhaly pozemské optimistické světlo mezi nekonečné a hutné psychedelické pasáže. Podobný efekt měla i hravá Bike, která však do koncertu moc nezapadla, nebo Remember a Day od klávesisty Ricka Wrighta. Mohl za to jistě dost zpěv, ovládaný ve skupině Saucerful of Secrets kytaristou Garym Kempem původně ze skupiny Spandau Ballet a skvělým baskytaristou a dlouholetým spolupracovníkem Pink Floyd Guyem Prattem.

Těžký vzduch horkého letního večera v Lucerně naopak houstl v oparu psychedelie ve skladbách jako Atom Heart Mother, vložené mezi kouzelně prostou If už z doby „pobarrettovské“ s Rogerem Watersem. Přechod k progresivnímu rocku byl taky jasně slyšet u instrumentálky One of These Days z alba Meddle až z roku 1971, která se asi nejvíc podobala tomu, jak zná Pink Floyd většina posluchačů. Jediným textem v ní je recicativ Nicka Masona říkající „one of these days I'm going to cut you into little pieces“, v překladu „jednoho dne tě rozsekám na malé kousíčky“. Doslova to snad nemyslel, atmosféře to však optimismu nedodá.

Nick Mason, bubeník Pink Floyd, který dal Saucerful of Secrets dohromady, celý koncert odehrál přesně a svým nezaměnitelným stylem. Mikrofon používal jen k občasnému vzpomínání a představení kapely nebo písniček, mnoho z jeho slov však bohužel zůstalo utopených někde mezi ním a uchem posluchače. Klávesy a kytara Leeho Harrise tvořily nezbytnou výplň hudebního celku s jeho psychedelickou atmosférou. Zpěvu Pratta a Kempa by se dalo vytknout jen občasné zakolísání ve vícehlasech a Kempova nejistota ve větších hloubkách. Jinak byl koncert i po zvukové stránce dobrý.

Zatímco někteří litovali, že si zakoupili vstupenky do nedýchatelného prostoru Lucerny na dlouhé psychedelické hudební hledání, jiní byli prostě rádi, že tyto písničky slyšeli na živo od hudebníka, který byl při tom od samého začátku. Někde pod širým nebem s omamnými látkami v těle by byl zážitek z koncertu nejspíš ještě mnohem silnější. Nicméně samotná hudba raných Pink Floyd je dost omamná na to, aby z koncertu člověk odešel s hlavou v oblacích. A to stojí za to.

Foto: Rolling Stone

26.7.2019 | Eva Ticháková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout