Michal Dočekal hned po svém nástupu do Městských divadel pražských uvedl úspěšnou a hojně diskutovanou inscenaci Andělé v Americe. Jeho dalším zdejším počinem (a zároveň poslední premiérou aktuální sezóny) je nejslavnější tragédie o lásce a nenávisti Romeo a Julie, v níž dokázal spojit jednoduše dokonalou kombinaci tvůrců. O výsledku se jistě bude ještě hodně mluvit.

Michal Dočekal přenesl Shakespearovu tragédii do nekonkrétní současnosti, v níž postavy nosí hipsterské čepice, Julie si zpívá ABBU a veronský ples je diskotékou v moderních maskách. Zachoval však původní veršovaný jazyk v překladu Martina Hilského. Zázračně se to nebije, ale naopak skvěle funguje.

Osudná lásko, vyvedlas to skvěle…

Obsadit Terezu Marečkovou do role Julie byla sázka na jistotu. Čtyřiadvacetiletá hvězda brněnského Divadla Husa na provázku zazářila jako Vitka v tamní stejnojmenné inscenaci a s Dočekalem spolupracovala na provázkovské Dynastii nebo na opeře Utrpení knížete Sternenhocha v Národním divadle. Marečková je jako vždy neskutečně zábavná a jedinečně krásná. Svým výkonem Julii ozvláštnila natolik, že inscenace jako by byla hlavně o ní.

Neznamená to však, že by ostatní zastínila. Zdeněk Piškula jako Romeo, Dana Batulková a Jiří Štrébl jako Juliini rodiče Kapuleti i Sabina Remundová v roli Juliiny chůvy podávají suverénně vynikající výkony. Mimořádně poutavá je dvojice Romeových kumpánů Benvolia a Merkucia v podání Čeňka Vaculíka a Filipa Březiny nebo Martin Donutil jako sluha Petr, jehož ústy promlouvá původní Chór.

Má lásko z nenávisti zrozená…

Podle tvůrců není příběh až tak o lásce, jako spíše o strachu a nenávisti, která lásku zabíjí. Podle dramaturga inscenace Daniela Přibyla jim šlo hlavně o ztvárnění výbušné emocionality, což se rozhodně povedlo. Tragédie se střídá s vtipem, intimní pomalejší scény s rychlejšími a všechno šlape od začátku až do známého tragického konce.

Emocionální atmosféru pozdvihuje k dokonalosti třetí zásadní část skládačky, a tou je hudba Please The Trees. Melodie živě interpretované trojicí Václav Havelka – Jan Svačina – Kryštof Kříček přímo na jevišti svou intenzitou a energickým nábojem stojí v kontrastu s minimalistickou scénou Dragana Stojčevského. Všechno dohromady pak tvoří bezchybný celek a silný zážitek, který ve vás zůstane dlouho po odchodu z divadla.

Foto: Martin Špelda

29.5.2019 | Pavla Haluzová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout