Sice se to zdá jako včera co jsme se v červencovém vedru snažili neomdlít, vidět pět filmů za den, u žádného neusnout, zvládnout půlnoční promítání i některou z mnoha afterparty a ráno být zase fit na další podobný maraton, ale další, tentokráte už 46.ročník Karlovarského filmového festivalu je za dveřmi a čeká nás to celé nanovo.

Během 10 dnů se letos odpromítá 179 celovečerních filmů – závratné číslo, které leckterému filmovému fandovi zvedá hladinu adrenalinu ještě předtím, než festivalový shon vůbec začne. Pokusme se tedy o nemožné – shrnout to nejdůležitější...

Filmy v hlavní festivalové soutěži většinou bývají pro diváka „buď/anebo“ - vzhledem k tomu, že hlavní festivalové trháky a sázky na jistotu během první poloviny roku odpromítají jiné festivaly (Berlinale, Benátky a především Cannes), v karlovarské soutěži se pak objevují méně známé snímky, u nichž lze jen těžko dopředu odhadnout, zda budou stát za to. Zatímco loni měla česká produkce v soutěži hned dva zástupce (Kukyho a Tři sezóny v pekle), letos budou soutěžit jenom naši východní bratři – Slovensko reprezentuje „Cigán“ Martina Šulíka, který svým příběhem i osobností režiséra slibuje silný zážitek, tak nezbývá než doufat, že se vyvaruje obvyklých klišé, jimiž se snímky s podobným námětem obvykle jen hemží. Zajímavě pro mě osobně zní jméno španělského režiséra Montxa Armendárize (za film „Tajemství srdce“ byl nominován na Oscara), který bude soutěžit s filmem „Neměj strach“ , který pojednává o choulostivém tématu zneužívání dětí. Jako poněkud odlehčenější podívaná naopak působí francouzská komedie „Prázdniny u moře“ režiséra Pascala Rabatého.

V sekci Na východ od Západu má svého zástupce i domácí produkce – nezávislý režisér Petr Marek ve filmu „Nic proti ničemu“ údajně navazuje na syrový realismus manifestu Dogma 95. Polsko zde reprezentuje celovečerní animovaný film „Ježek Jiří“ - doufejme, že se tato komiksová adaptace zařadí mezi ony světlé vyjímky, které animovanou produkci v postsovětském bloku posouvají od řemeslně precizní a nudné tradice trochu do současnosti.

Co se týče slavných jmen, je již tradičně nejvíce „nadupaná“ sekce Horizonty – „Kůže, kterou nosím“ Pedra Almodóvara, letošní držitel Zlaté Palmy „Strom života“ Terrence Malicka, „Kluk na kole“ bratří Dardennů (Grand Prix z Cannes poprvé), „Le Havre“ Akiho Kaurismäkiho (a podruhé...), „Pina“ aneb Wim Wenders ve 3D (kéž by nám ukázal, že to s těmi stereoskopickými filmy jde i jinak než bombasticky a přitom nudně), iránský vítěž Berlinale „Rozchod Nadera a Simin“ nebo maďarský klasik Béla Tarr a jeho „Turínský kůň“. Přinejmenším první polovina tohoto seznamu už je také na seznamu připravovaných premiér českých kinodistributorů a já tiše doufám, že se tam nějakým omylem dostane ještě Michel Ocelot a jeho animované „Pohádky noci“ (které byly zatím k vidění pouze v Berlíně).

Jiný canneský „hit“ - „Arirang“ Kima Ki-Duka, který Vary také osobně navštíví, se bude promítat v sekci Jiný pohled. Tam také uvidíme „Hanezu“ japonské kouzelnice Naomi Kawase, slibně vypadající italsko-francouzsko-švýcarskou koprodukci o existenciálních problémech (nejen) během dospívání „Corpo Celeste“ nebo „Cestu nikam“ kultovního amerického režiséra Monteho Hellmana, který do Varů také dorazí osobně.

A nakonec jeden půlnoční film: britský režisér Joe Wright zatím natočil jednu z nejlepších austenovských adaptací („Pýchu a předsudek“ s Keirou Knightley) a následně zajímavé „Pokání“. Posledně jmenovaný film přinesl oskarovou nominaci tenkrát mladičké Saoirse Ronanové, která ztvárnila hlavní roli i ve filmu Hanna, hvězdně obsazeném psychologickém thrilleru o mladé dívce vytrénované na špičkového zabijáka.

A dost bylo filmů. Není to přece jenom o nich – v našich končinách je karlovarský festival tím jediným, který si od svých dalších evropských kolegů půjčuje i trochu toho pozlátka. Kromě Kima Ki-Duka a Monteho Hellmana se ve Varech objeví například Cary Fukunaga, podepsaný pod skvělým filmem o dramatických osudech na mexicko-americké hranici „Sin Nombre“. Jeho adaptace nesmrtelné klasiky „Jana Eyrová“ s Burtonovou Alenkou Miou Wasikovskou v hlavní roli bude festival zahajovat. Na červený koberec se letos vrátí John Malkovich a možná se tam potká s Jerzy Stuhrem nebo Johnem Turturrem. Cenu za celoživotní přínos převezme opravdová dáma britského herectví, která umí být šéfkou tajných služeb stejně jako královnou Alžbětou – nikdo jiný než Judi Dench (jež si zahrála i ve výše zmiňované „Janě Eyrové“).

Pokud Vám to pořád ještě nestačí – ohňostroj bude taky...

28.6.2011 | MiaH Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout