Emoce vyjádřené tancem. Klíče odnikud zakončily pražskou přehlídku Jihočeského divadla

Emoce vyjádřené tancem. Klíče odnikud zakončily pražskou přehlídku Jihočeského divadla90%

Autorské taneční divadlo světově uznávaného choreografa a režiséra Petra Zusky Klíče odnikud uzavřelo v pražském Foru Karlín přehlídku Jižní spojka. A nutno říci, že si Jihočeské divadlo na svůj velký závěr nemohlo vybrat lépe. Skvěle zvládnuté představení diváky uchvacovalo nejen perfektními tanečními výkony a dramatickou hudbou, ale především hlubokým emocionálním prožitkem, který si s sebou ponesou ještě dlouho.

Celé představení stojí na skvělých tanečních i výrazových výkonech hlavní hrdinky (při pražském představení francouzská tanečnice Julie De Meulemeester), jejíž vzpomínky a halucinace sledujeme. Ty se však vzájemně proplétají a do reálných vzpomínek na minulost zasahují četné schizofrenní výplody plné děsivých přízraků, strachů a hrozeb. V jednu chvíli tak sledujeme hlavní hrdinku a její rodiče, či láskyplnou scénu s milencem, aby nás vzápětí pohltil temný svět výplodů chorého mozku, nemizejících obav a prázdnoty.

Klíče odnikud. Foto: archiv Jihočeského divadla

Na minimalistické, téměř černobílé, scéně se zprvu objevuje pouze nasvícená osamocená světlá židle hlavní hrdinky a posléze i osmero světelných dveří, které se otevírají a zavírají společně s přicházejícími a odcházejícími přízraky. Přes svou jednoduchost, a nebo spíše právě díky ní, působí scéna velmi efektně a některým fanouškům Matrixu může zpočátku mírně připomínat záběry z jejich oblíbeného filmu. Ovšem jen do okamžiku, než se divák ponoří do dění na pódiu. K bílé židli přibývá 8 černých a s nimi 8 démonů v jednoduchém a přesto velmi efektním černém oblečení, které kontrastuje s prostými černobílými šaty hlavní hrdinky. Autorem kostýmních návrhů, které scénu Jana Duška dotvářejí, je tanečník, choreograf a vedoucí uměleckého souboru pražské Laterny magiky Pavel Knolle.

Samotný příběh je, podle slov choreografa, režiséra a dramaturga představení v jedné osobě Petra Zusky, volně inspirován životním osudem jeho schizofrenní tety, která po několik desetiletí o samotě obývala starý dům, který její nemocná mysl zaplňovala děsivými démony, zoufalstvím a hrůzou ze všeho okolo, a jež zároveň opatrovala svazky pedantně a přesně nadepsaných klíčů. Vše je však vyjádřeno “pouze” tancem a je tak zcela na vaší imaginaci, jak na sebe necháte příběh působit a co vše si za ním budete představovat. A právě toto je moment, v němž tkví jedno z hlavních kouzel Klíčů odnikud.

Třetím pilířem (kromě již zmíněných tanečních výkonů a prostoru pro prožitkovou fantazii) je použitá hudba. Celé představení se opírá o ostrý kontrast dvou naprosto rozdílných hudebních děl. Velmi dramatické fragmenty z Dvořákova Requiem střídá a odlehčuje zdánlivě radostnější klavírní cyklus Po zarostlém chodníčku Leoše Janáčka ve skvělé živé interpretaci klavírní virtuozky Boženy Steinerové, která má (ačkoliv není tanečnicí) v představení i svou hereckou roli, v níž ztvárňuje starší alter ego hlavní hrdinky. Pokud však zapátráme po okolnostech vzniku Janáčkova lyrického díla, ani ty nejsou příliš veselé - vyvěrá z jednoho z nejzoufalejších období skladatelova života, kdy mu vedle několika profesních neúspěchů zemřela jednadvacetiletá dcera Olga.  

Obě hudební díla se vzájemně střídají ruku v ruce s proměňující se scénou - z onoho temného pokoje plného ohrožujících dveří se přenášíme ke klavíru, jenž je symbolem jakéhosi ostrůvku světla a naděje evokujícího vzpomínky na mládí a šťastnější časy v minulosti. Ty však vzápětí opět překrývá temnota, v níž září pouze bíle a modře nasvícené dveře plné přízraků, které se ve své mysli hlavní hrdinka tak zoufale snaží zavřít. ONA, stejně jako ONI, však nemá jméno. Schizofrenní žena a přízraky její mysli, ONA a ONA, tanečnice a klavíristka, tanečnice a herečka. Dvě postavy, které jsou ale postavou jednou a které se vzájemně zrcadlí.

Klíče odnikud. Foto: archiv Jihočeského divadla

Ve skvěle odtančených rolích přízraků se pražským divákům představil mezinárodní soubor baletu Jihočeského divadla ve složení Petronela Bogdan, Rosa Maria Pace, Tereza Szentpéteryová, Ayano Nagamori, Aleš Hanzlík, Magnum Phillipy, István Varga a Sebastiano Mazzia. Společně s Julií De Meulemeester, která po celé 70 minut trvající představení neopustila pódium a Boženou Steinerovou ztvárnili neobyčejně silný příběh, který ve vás, i přes svůj temný a vážný podtext, zanechá hluboký dojem a dlouhotrvající vzpomínku. Není však noční můrou či melancholií, na kterou budete vzpomínat jen neradi - právě naopak. Je jedním z oněch děl, které nebudete jen sledovat, ale které si zároveň i prožijete a které ve vás bude příjemně rezonovat ještě dlouho poté, co se vrátíte do svých domovů.

Pražská divadelní přehlídka Jižní spojka, v rámci které bylo taneční divadlo Klíče odnikud ve Fóru Karlín uváděno, odstartovala oslavy 100. jubilejní sezóny Jihočeského divadla, na jehož scéně v Českých Budejovicích bude představení i nadále k vidění. Více o festivalu Jižní spojka si můžete přečíst zde.

Klíče odnikud. Foto: archiv Jihočeského divadla

Názor informuji.cz: 90%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Další divadelní novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!