Ennio Morricone nesplnil slib, který učinil předloni v říjnu, kdy se v Praze zastavil při rozlučkovém turné Goodbye. Tehdy oznámil, že po tomto turné přestane vystupovat ve velkých halách. Přesto to nevydržel a k úctyhodným 90. narozeninám si nadělil další velké turné, při kterém opět vystoupil v pražské O2 aréně. Jeho šesté pražské vystoupení postupem večera gradovalo.

Téměř plná O2 aréna se na začátku pátečního koncertu dostávala do nálady s písněmi z filmů Nedotknutelní a Krasnaya palatka (The Red Tent). Sóla na klarinet, housle nebo hoboj střídaly rytmické části, když celý orchestr ze všech sil spustil některou z více či méně známých filmových melodií.  Po uklidnění většinou přišla bouře, přerušená zcela nečekaně a následovaná opětovným zklidněním. Ennio Morricone si ve svých skladbách zkrátka libuje v kontrastech, které na lidské emoce ovládané uchem fungují jako magnet na hřebíky.

Sopránová sólistka Susanna Rigacci velký úspěch nesklidila, její hlas i vystoupení působily poněkud rozpačitě, neměla však ani tolik prostoru ukázat, co v ní vězí. Slavná The Man With the Harmonica naopak sklidila aplaus hned na začátku, než posluchačům z tesklivé melodie naskočila husí kůže a ani nedutali.

Po oblíbené titulní skladbě z filmu Hodný, zlý a ošklivý přišlo pro nezkušeného Morriconova diváka ne tak milé překvapení – dvacetiminutová přestávka. Než všichni odešli ze svých míst, obstarali se, jak se o přestávce dělá, a vrátili se na svá místa, uplynulo samozřejmě i víc než dvacet minut a večer se tak nepříjemně protáhl. To však devadesátiletému dirigentovi nejde mít za zlé.

Po přestávce přišla energie

Druhá část však stála za čekání. Od rozpačitějšího začátku, kdy ani v sedě dirigující Morricone neukazoval známky nadšení, přišlo energičtější podání skladeb. Bez přestávek mezi skladbami představil Morricone a jím řízený orchestr a sbor třeba skladby z filmu Osm hrozných, za které dostal roku 2016 Oscara.

Kouzelné byly srdceryvné vstupy portugalské zpěvačky Dulce Pontes. Do rozjeté hudební symfonie se vložila energická skladba Abolisson postavená na sboru, který konečně dostal šanci naplno ukázat, jaká síla v něm je. Také bubeník, často zabíraný výborně pracující kamerou promítající na plátna vedle podia, tuto i jiné skladby plně prožíval.

Diváci se dočkali i nejslavnějších skladeb z Misie a Bio Ráje a nakonec i přídavku. Mohli se tak dvě hodiny dívat na filmy i bez toho, aby nějaký viděli. Koncert Morriconeho dokázal, že filmová hudba tvoří podstatnou část filmů, bez ní by mnoho z nich zcela ztratilo svůj půvab. A slyšet je bez obrazu? Příjemná chvíle na to vypnout mód všedního dne, představovat si filmové obrazy nebo se jen nechat svádět k rozličným emocím. S Morriconeho hudbou to rozhodně není nuda.

Zdroj fotografie: http://www.enniomorricone.org

26.1.2019 | Eva Ticháková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout