A to už je myslím jasné potvrzení jeho skvělého talentu. Roger Waters během první poloviny loňského roku ohlásil dlouho očekávaný návrat s velkolepou show The Wall. Vyprodané haly od zahájení turné loni v září jasně potvrzovaly kvalitu představení. Takovou show jsem si nemohla nechat ujít ani já. Vstupenky jsem pořídila už loni na konci září. Zaprášilo se po nich okamžitě a v reakci na to Roger Waters přidal další termín koncertu.I ten se zcela vyprodal.

Zeď kolem nás – téma stále aktuální

The Wall je nepochybně důležitým mezníkem rockové historie nejen díky vynikajícímu hudebnímu zpracování, ale jde také o zlomovou vizuální show s mnoha doprovodnými efekty, která tak divákovi přináší vícevrstvý prožitek. Navíc téma linoucí se celým příběhem je univerzální a nadčasové. Subjektivní představa zdi, kterou si kolem sebe stavíme jako bariéru před okolním světem, vyznívá v dnešní individualistické době možná ještě silněji než dříve. Zeď nás nejspíš ochrání před smutkem a bolestí, zároveň nás ochuzuje a izoluje od prožitků jako je láska, porozumění a empatie druhých, které tak intenzivně v životech hledáme.

Waters ve skvělé kondici

Waters vystoupil v pátek před vyprodanou pražskou arénou ve vynikající kondici v avizovaných osm večer. Celé vystoupení kopírovalo dvojalbum The Wall z roku 1979. Při první části byly představeny hity jako Mother, Another Brick in the Wall či Goodbye Blue Skye. Waters musel všechny naprosto učarovat svým bezchybným pěveckým i autentickým hereckým vystoupením. Jeho tým odvedl vynikající práci – celá show byla úžasnou kombinací výtečných muzikantů, zpěváků a vokalistů, působivých kostýmů, doprovodných audiovizuálních a světelných efektů. Gilmourův sametový hlas mně osobně velmi chyběl, nicméně měl adekvátní náhradu. David Gilmour nicméně slíbil, že na některém z dalších koncertních míst, si zahraje spolu s Rogerem Watersem. Tato kombinace je velkým lákadlem, vzhledem k dlouhým sporům, které se mezi oběma léta táhly.

V průběhu celé show v Praze postupně rostla 73 metrů dlouhá a 11 metrů vysoká zeď. Poslední díl bariéry schoval symbolicky i Waterse. Následovala několika minutová pauza, při níž diváci mohli vidět inovativní a velmi působivou projekci, kdy se na postavené zdi začaly promítat tváře a krátké životopisy padlých, převážně velmi mladých lidí, v různých válkách. Fotky pro show Waters nashromáždil díky výzvě na svých oficiálních webových stránkách. Druhá část koncertu začíná hitem Hey You a Waters své věrné publikum odměňuje i dalšími hity jako třeba Comfortably numb. Jeho herecký projev je svérazný, ostrý a dokonalý, stejně jako zpěv. Na konci druhé části, po výzvě „Tear down the wall“, byla zeď definitivně a nenávratně zbořena. Waters představil s celým svým týmem vynikající řemeslo a dokázal, že hudebně i vizuálně zraje jako víno.

Nezvládnutá organizace

Hořkou stránkou koncertu bylo absolutní nezvládnutí organizace. Sektor stání pod pódiem se v hlavním vchodě totálně ucpal, propukla tam panika, spoustu lidí stálo v chodbě a vůbec neviděli na show, na kterou se tolik těšili, a za níž zaplatili nemalou sumu. Organizátoři nebyli schopni nám promptně pomoci, nastal zmatek, kdy hloučky lidí bez místa pobíhali sem a tam a dožadovali se i vrácení vstupného. Na plochu pod pódiem jsme se nakonec dostali bezpečnostním koridorem po více než půlhodině a tak některé milované hity, na něž jsem se tolik těšila, se jen linuly šedou chodbou…

19.4.2011 | Pavla Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout