Ačkoliv koncert Jaga Jazzist zazněl již před dvěma týdny, inspirace jejich divokou životností trvá. Poslední album One Armed Bandit, za které dostali The Spellemann Prize, norskou obdobu amerických Grammy, se jen tak neoposlouchá. Stejně jako jejich předchozí desky otevírá labyrint průzračných melodií i maximalistických eufonií.

O dost větší sál Lucerna Music Baru se pro vystoupení devítičlenného jazzového hurikánu hodil víc než komorní Akropolis. Z loňského koncertu hučelo v hlavě; letos se zvuk lépe rozvinul, jednotlivým tónům bylo rozumět, bylo možné vychutnat si dojem celku i účinek kradmých hudebních detailů.

Lidí dorazilo adekvátně: koupit si drink na baru trvalo právě tak dlouho, aby se člověk mohl rozhlédnout, jak že vypadají fanoušci moderního „jazzu“. Prostoru tak akorát, abyste nedýchali sousedovi za krk, velmi civilizovaná atmosféra nahrávala konverzaci. Lucerna razí dramaturgii večera obvyklou pro kluby na západě: „předkapela“ vyplní čas, než pivo stoupne do hlavy, a hlavní hvězda nastoupí až kolem desáté. Aby se nestihlo poslední metro a mejdan stál za to.

Poslední metro jsme stihli. K nevydržení ale bylo napětí, se kterým jsme už už doufali v jazzový uragán, zatímco vyhrával elektronický set. Styčný bod produkce DJ Rudeboye s pečlivě vykalkulovanou a přesto divokou hudbou Jaga Jazzist spočívá snad v inteligenci, snad v drum and bassovém vkladu. Rudeboyova produkce je vynikající k tanci a hodí se jako kulisa společenského hovoru, jako úvod k prudkým severským kompozicím se ale příliš nehodila.

Jaga Jazzist nastoupili s Toccatou. Žádné nejlepší nakonec; vzít za srdce hned zkraje! Je-li možné v souvislosti s hudbou Jaga Jazzist hovořit o intimitě, právě zde výrazně rozprostřela svůj potenciál. Slečna vedle mě se orgasticky svíjela – dokonce i ve chvíli ticha, která předcházela bouři ovací. A ovace byly zasloužené: za modifikaci názvu oblíbené Oslo Skyline (na příhodnou Prague Skyline), za křehké skladby i za vytržení mohutnými akustickými náložemi.

Jaga Jazzist nedisponují pouze silou hudební. Působí i na vizuální strunu: urostlí mužové s divokým vousem a zasněnýma očima doprovozeni Line Horntveth, ženským elementem vládnoucím zvukem tuby a perkusí. Početné množství charismatických hudebníků je znásobeno jejich multiinstrumentalismem. Výslednou zvukovou materii můžete rozkládat na jednotlivé prvky, nebo se nechat unést jejím proudem, sem tam strženým kytarovým sólem nebo saxofonovou onanií, před kterou by takový Jiří Burian s hrůzou prchal. 

Koncert Jaga Jazzist je vždy zážitkem, hudebníci hrají s vehemencí a úsměvem, je radost stát či tančit jim po boku. Těšme se na příště.

6.4.2011 | te. Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout