Bonobo přijel do Prahy představit svou poslední, šestou studiovou desku Migration, která vyšla v minulém roce. Již název napovídá, k jakému tématu deska promlouvá. Simon Green, který vstoupil na scénu již před 18 lety, v ní bilancuje jak svou hudební kariéru, své přestěhování do Los Angeles z rodné Anglie, tak i téma migrace v souvislosti s aktuálním děním i jako životní a společenský princip obecně.

Na desce postavené na měnících se rytmech a melodiích se střídají instrumentální počiny s vokály doprovázenými skladbami. Na koncertě Bonoba doprovázela i zpěvačka Szejrdene, se kterou spolupracuje a která propůjčila hlas i hitu Break Apart, který se dostal do mainstreamové posluchačské základny podobně jako nejvýraznější skladba alba Bambro Koyo Ganda, která si vysloužila nominaci na cenu Emmy. Migration je jiná než jeho předešlá deska The North Borders, která byla temnější a šla více do hloubky. Migration je zajímavá zvukovými kolážemi nástrojů, vokálů a elektronických tónů, ale je daleko méně konzistentní.

Na koncertech Bonobo staví především na improvizaci a udávání basové linky naživo, a dále akustických nástrojích. Od začátku do konce byla show ve Foru bravurně promyšlená spolu s animovanými projekcemi za kapelou. První píseň s vizualizací inspirovanou ptačím hejnem byla skvělým začátkem, avšak po ní přišly již daleko konkrétnější projekce, a už nebylo možné se na hudbu jaksi vnitřně napojit, což je zrovna u elektronické velmi důležité. Od začátku jel Bonobo spíše show než vyčerpávající boiler room. Možná to bylo prostorem, hudbě daleko více sedí klubová atmosféra.

Avšak i skladby z Migration jsou méně klubové, u mnoha z nich měl posluchač pocit, že se nachází na nějakém popovém koncertě, především při skladbách doprovázených vokálem anglické umělkyně Szejrdene. Tyto skladby byly vlastně nudné, postrádaly hloubku a nějaký přesah.

Vizuální složka koncertu je kapitolou sama pro sebe. Projekce, kde jsou hlavním prvkem jednoduché neonové předměty, které se nachází v krajině, jsou poněkud zastaralým motivem, který člověk viděl již tisíckrát. Dále krajina proměněná efekty buď na 3D či na nepřirozeně barevný prostor přes inverzní barvy také nebyla ničím novým. Snad největším kýčem se stal bílý zářící čtverec v džungli. Projekce byly přehnaně konkrétního a přízemního charakteru a hudbě jako takové spíše uškodily.

Celkový popový dojem nepodpořily ani bílé konfety vystřelené v půlce koncertu, které byly sice hezké, ale spíše v nevhodnou chvíli, a jsou pořád celkem levným trikem.

Zdaleka nejlepší v celé performanci byly čistě instrumentální skladby jako například 7th Sevens nebo Figures, které měly nějaký vývoj a ve kterých Bonobo improvizoval. Při těch byla také občas projekce vypnutá, díky čemuž zmizel velký rušivý prvek.

Celkově je album Migration zvukově zajímavé, ale The North Borders se nevyrovná a na koncertě se z něj stává spíše nezajímavý počin.

9.3.2018 | Alžběta Čermáková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout