Niesom šťastna. Nikto neni. A čo vy?

Niesom šťastna. Nikto neni. A čo vy?70%

Gumové kačenky, základní a vyšší emoce. Prázdno a možná skok dolů. Venuše ve Švehlovce uvedla v rámci svého již tradičního festivalu Venušiny dny pořádaného ke dni žen inscenaci slovenského dua Lýdie Petrušové a Tomáše Procházky s titulem Stop fucking smiling! Performance si bere na mušku každodenní život a jeho prázdnotu, kterou vtipným, ale hlavně hořkosladkým způsobem převádí do hodinových monologů hlavních protagonistů.

Deset minut, dvacet minut, třicet? Vyprodané představení v režii dvou slovenských performerů Lýdie Petrušové a Tomáše Procházky mělo již od začátku netradiční a svébytný ráz. Obecenstvo bylo před začátkem show rozděleno na několik skupinek, které postupně vpouštěl Tomáš Procházka do první scény poté, co se s nimi dlouze objímal či díval zasněně do očí. Tedy jedním ze základních rysů jejich počinu se stala mnohdy negativně přijímaná interakce s divákem. Ta prostupovala hrou až do konce.

Nejdříve jsme se všichni ocitli napasovaní v malém prvním sále, který je běžně spíše chodbou před vstupem do hlavního sálu. Na pódiu se objevil Procházka oblečený a namalovaný jako transvestita a začal na playback zpívat pomalou kabaretní píseň o samotě. Poté se překvapení diváci začali přesouvat do sálu hlavního, kde byla již připravená scéna jako na módní přehlídce. Dvě řady židlí naproti sobě, tak aby každý viděl a vlastně neviděl na Lýdii Petrušovou, která se již opírala o pračku na druhém konci. Vzhledem k tomu, že bylo diváků více než židlí, asi deset z nich skončilo v druhé řadě, která tam ovšem vůbec neměla být, jelikož z ní nebylo na Lýdii a samotné "molo" vůbec vidět, a představení se tak stalo více zvukovým než vizuálním zážitkem, který však byl v tomto případě nedostačující.

Když pomineme tento nedostatek v organizaci, byla scéna vystavěná zajímavě. Petrušová v latexových černých kalhotách, růžové pláštěnce a žlutém pršiklobouku začala monotónním, rychlým nanynkovským a trochu nepřítomným hlasem vykládat o svém životě, až se dostala do současnosti a k tomu, jak tráví každý den týdne. Tak byla hra i pomyslně vystavěna, alespoň v monologické performance Petrušové. Druhou část hry pak tvořila performance Tomáše Procházky.

Pondělí, úterý, středa... neděle a zase znova. Každý den v Lýdiine životě, či životě její postavy - vdané ženy - byl nějaký a vlastně nijaký. Plný každodenních blbostí, pochůzek, o kterých Lýdia obecenstvu vyprávěla. Každý den byl uveden jinou hudební znělkou a Lýdia se na ní prošla v koridoru, který vytvořilo posazení diváků - tedy jako modelka na módní přehlídce - a začala v kontrastu s tím poté vykládat své každodennosti. Na začátku ještě rozdělila emoce na vyšší a základní a papírky, jež je symbolizovaly, rozlepila postupně po "molu" a každý den po nich pak pomyslně šlapala. ,,Spýtajte sa ma či mam rada Lanu del Rey. Spýtajte sa ma či si umim nalakovat nehty..." A diváci pokládali tautologické otázky.

S tím se střídaly pasáže, kdy si Lýdia vyměnila místo s Tomášem Procházkou za pultem s hudbou a světly, která si sami ovládali. Tomáš, jehož postava byla také bezejmenná, respektive, oslovoval v monologu sám sebe jako Tomáška, řešila vlastně podobné problémy, avšak z naprosto rozdílné pozici transvestity a gaye, který přišel do Prahy v současné době je velmi úspěšný, ač si neumí podat daňové přiznání nebo založit účet v bance. Je nešťastný, osamělý, žije okamžikem, který ho ale vždycky opustí, a vzpomínkami na svou mámu. Postupně se svléká ze své role, utírá si šminky a bílý pudr, až mu zůstávají jen síťované punčochy a vysoké boty s růžovými flitry. V posledním svém partu vypadá, že skočí z balkonu a v reálném životě by to možná i udělal. Není šťastný.

Nikdo není. Lýdia se také svlíkla ze svého vlastně nikam nevedoucího života. Mají všechno, co chtěli, ale není to ono. Sundané gumové oblečení pere a bere si ho pak znovu mokré na sebe. Z koloběhu není úniku. A nikdo se už nesměje.

Názor informuji.cz: 70%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Místo konání: Venuše ve Švehlovce

Další divadelní novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!