Jako support vystoupila ve Foru Tami T, původem švédská hudebnice v současnosti působící v Německu. Jedním z distinktivních rysů Tamiiny tvorby jsou její explicitní a upřímné texty, které mimo jiné opěvují fyzickou lásku, především ale jednoduše a bez pozlátka verbalizují vztahové a sexuální zkušenosti; to vše doplněno lolitkovským zpěvem. S jediným velkým stolem a malým syntezátorem rozproudila Tami T první příchozí svým půlhodinovým setem. Z letargie (která bývá už tak nějak automaticky spojována s předkapelami) probrala publikum v momentě, kdy si před jednou ze svých skladeb přivázala na tělo ozvučený falešný penis a následující písničky odbubnovala na stříbrné dildo. Pro ty, kdo se stačili zaposlouchat do nového alba Fever Ray, nebyla Tami překvapivou volbou – fyzično provází celé Plunge.

Ve výrazně pompéznějším stylu pak vystoupila samotná Fever Ray. O estetiku provázející synthpopové Plunge nebylo publikum ochuzeno – každá z šesti hudebnic odehrála koncert ve výrazném kostýmu - tu květiny, tu latex... Ústřední trojice pak jako by ztělesňovala možné tváře a alter ega Fever Ray – dlouhovlasá diva, svalovec s plyšovými svaly a zejména hrdinka videí, která provází Plunge, holohlavá genderově neutrální postava s temnými kruhy kolem očí a nápisem "I love Swedish girls" na tričku, s níž si ostatní rády hrají. "Ženská patrola" odstartovala koncert skladbou An Itch, nahrávky z Plunge pak prokládala kusy z Fever Ray, ovšem ve vzletnějším a hravějším hávu.   

Plunge samo o sobě je spojením hravosti, politického apelu a smyslnosti, chaotického fyzična; Fever Ray naživo vizuálně přenesla všechny tyto motivy do kompaktního celku, kde právě hravost vládne fyzičnu a smyslnost političnu. Při This Country sice deklamované "This country makes it hard to fuck!" ("V tomhle státě je těžký m*dat!") probralo část obecenstva k bojovně vztyčené paži, ale i tak daleko výraznější složkou byla pantomimická soulož trojice zpěvaček při Falling a nespoutaný tanec, který doprovázel většinu ostatních skladeb. O něco méně nespoutané už bylo publikum; nutno podotknout, že zpěvačky s obecenstvem komunikovaly minimálně. U konceptuálních celků, jímž vystoupení Fever Ray bezpochyby je, bývá ale zážitek především niterný.   

Plunge vybízí k prozkoumání a odhalení sebe sama, vystopování temných zákoutí lidské duše a schopnosti přijmout je jako svou součást. Tak jako si skladatelka nejednou posteskne nad úzkoprsostí společnosti, pokud jde o otázky sexuality a genderu, ve svém mikrosvětě přetváří všechny potenciální třecí plochy ve hru. Osm let od prvního alba upustila Fever Ray od temnoty a pustila se do her, ve kterých může být čímkoli a kýmkoli. Hravost ostatně čišela nejen z ní, ale i z ostatních hudebnic na pódiu. Explicitnost a naturalismus videí v tomto případě zcela nahradila rozpustilá dovádivost.  

Nepřekvapivě se největší odezvy publika dostalo již zmiňovanému singlu To the Moon and Back, úspěch sklidila i jedna ze starších skladeb Concrete Walls, při níž se "svatá trojice" semkla v těsném spojení, a která jako jedna z mála v sobě měla onen temný nános prvotiny Fever Ray. Skladatelka nezanevřela ani na svůj patrně nejslavnější počin If I Had a Heart (mj. titulní skladba seriálu Vikingové), kterou celý set de facto uzavřela. Následovala už jen zastřešující Mama's Hand.

Divokou jízdu ukončila Fever Ray nečekaně rázně a zanechala po sobě "zkázu" v podobě řady důležitých otázek a myšlenek, které i mimo její mikrosvět hýbou současností, a v následujících letech ještě nepochybně budou.

Foto: Peter Fulop Photography

27.2.2018 | AK Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout