První noc Lunchmeatu uvedl dné, zneklidnil Visionist a rozproudil Clark

První noc Lunchmeatu uvedl dné, zneklidnil Visionist a rozproudil Clark 

Lunchmeat festival má za sebou první noc, která se díky velmi promyšlenému programu dostala od klidného a zahloubaného dné až do taneční party, kterou odstartoval na elektronické scéně známý britský producent Clark. Smysly provokujícím počinem pak byl britský Visionist s uhrančivými projekcemi Pedra Maii.

První festivalový večer zahájil český umělec a držitel Vinyly za rok 2016 dné aka Ondřej Holý, a to ve spolupráci s vizuální umělkyní Gabrielou Procházka, která v minulosti spolupracovala jak s Lunchmeatem, tak i s Peterem Kirnem, který letos moderuje přidružené sympozium. Komornější klubová scéna dnému prospěla a spolu s abstraktními projekcemi Procházky vytvořil tu správnou zahajovací atmosféru.

Po dném klubové pódium obsadilo belgicko-italské duo Lumisokea (Koenraad Ecker and Andrea Taeggi) se svým posledním audiovizuálním projektem Nibiru. Ten je velmi zajímavým počinem, Lumisokea v něm opět pracují s indickými a korejskými lidovými rytmy, které spolu s vizuálně skvěle propracovanou projekcí kamene či minerálu z nejrůznějších úhlů připomínajícího meteorit v prázdnu, utvořily temnou atmosféru, jako by mělo něco přicházet, avšak nikdo neví, co přesně. Na vizuální složce duo opět spolupracovalo se švýcarským umělcem Yannickem Jacquetem. Název projektu pak odkazuje na nepodloženou teorii o mytickém meteoritu, který míři k Zemi.

Prvním koncertem, který se odehrál v prostornější koncertní síni, byl po Lumisokee anonymní umělec a DJ, který si říká Roots in Heaven. Ve vystupňované síni se sedícím divákům opět ukázal pouze v masce a začal se svou poslední nahrávkou Petites Madeleines, která tematizuje apokalypsu. Před a za zahalenou postavou probíhaly projekce - přední, průhledná, kde běžely stránky latinou psaných starých odborných knih o astronomii, matematice či geometrii. Za umělcem pak černobílá projekce strouchnivělého dřeva v prostoru. Celá performance dobře navazovala na předešlou show, atmosférou i vizuální stránkou, a vlastně skýtala trochu uklidnění a prostor k zamyšlení.

O klidu pak rozhodně nelze hovořit u následující show britského umělce Visionist se skvělými projekcemi portugalského umělce Pedra Maii. Obraz perfektně ladil se zvukem, avšak podkladem hudby byl zvuk totožný se skřípáním příborů o talíř, jen tak desetkrát hlasitější. I proto byl snad nejnáročnějším počinem večera. Projekce Pedro Maia točí na analogový filmový materiál a pracuje často se zrnem, jeho tvorba připomíná například práci českého experimentálního filmaře Petra Skaly.

A na skoro úplný konec využil neklidu, jež způsobil Visionist, britský producent a na elektronické scéně známý umělec Clark. V koncertní síni už nikdo neseděl a začala taneční party. Při představení jako vizuální složku nevyužíval projekční plátno, nýbrž taneční duo Kiani Del Valleho a Sophiu Ndaba, spolu se světelnými plochami, s nimiž tanečníci pracovali. Hudba sice nebyla tak složitá a kontemplativní jako u předešlých umělců, avšak možná to nebylo na škodu, jelikož pak připravil prostor poslední show - DJ setu Itala Lucy Mortellarovi aka Lucy, který běžel až do ranních hodin.

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Národní galerie - Veletržní... nabízí i další akce

Další hudební novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!