V barevných Vítkovicích začala druhá polovina letošních Colours. Déšť pročistil vzduch, návštěvníci nabrali síly a ve třetí den mohli znovu vychutnávat různorodost festivalových vystoupení. Podle očekávání si pro největší páteční ovace doskákali protestující klokani. Nejdříve je však třeba ne(chválit) dne před večerem.

Stejně jako před dvěma lety se Zrním vystoupila na hlavní platformě Janáčkova filharmonie Ostrava. Síly tentokrát spojila se zpěvákem Michalem Hrůzou, který se pod vysoké pece navrací i přes incident ve slavné Stodolní ulici. Smyčce Hrůzovi svědčily a zpěvák v dobré náladě předvedl řadu svých hitů včetně skladeb Pro Emu, Zakázané uvolnění nebo 1+1. Přesný orchestr písně výrazně oživil a spolu s usměvavým Hrůzou (a jeho kapelou) přinesl divákům líbivé první číslo hlavního programu. 

Pokud největší stage festivalu otevřela příjemným vystoupením, Arcelor zažil pravou americkou bombu. Za mohutného entrée se před zraky fanoušků zhmotnil rockový Ježíš St. Paul a jeho Broken Bones. Soulový tón špičkového vokality doprovázela energická kapela a frontman Paul Janeway v sytě červeném obleku dostával publikum do varu. Velký hlas s výjimečným rozsahem připomínal CeeLo Greena (nebo chcete-li krále Herodese). Show si pak Američané vypůjčili z gospelových hudebních orgií a pozitivní náboj jim při české premiéře udržel vysokou úroveň až do konce. Nikdo se už nemohl divit, že hudebníci z Alabamy předskakovali i slavným Rolling Stones.

Rockoví Take That šlapou po autech i v cestě klasických boy bandů

Každý festival má své "miláčky". Skupinu mladých mužů v nejlepších letech, co i přes černé brýle ukradnou srdce tisíce fanynek. Colours přišly letos s irskými Walking On Cars, kteří ve své domovině boří hitparády oblíbenosti. Pop-rockoví leprikóni sázeli na melodický mainstream s přesnými kytarami a znovu také (podle tradice jednou, dvakrát za den) ukázali ostatním interpretům, k čemu je ten prodloužený kus stage do diváků. Úspěšný rockový boy band předvedl moderní falzet, slušný klavír a vokály s vypůjčeným frázováním od zrzavého kolegy Eda z Anglie. Celkovému dojmu snad chyběl jen osobitější zvuk a jakési charisma a rozpoznatelnost ve světovém hudebním rybníčku. 

Vskutku netradiční a naopak snadno identifikovatelný zážitek nabídla kapela Speed Caravan. Hra na loutnu není ani v českých luzích a hájích tak neobvyklá. Pokud se však alžírský hudebník najde v 70. letech amerického hardrocku, nastane pravá festivalová smršť. Podle návodu uvažte si drdol na hlavě a zapojte loutnu do svého oblíbeného Marshalla postupoval i Mehdi Haddab a dočkal se mohutného ohlasu. Karavana v závěsu ostré muziky vybízela k tanci, škoda jen, že postrádala zpívající velbloudy. 

Starej klokan, dobrej klokan - australští aktivisté stále válí

I páteční večer připravil pro festivalové publikum nefalšovaný stroj času. Ostravské davy s jásotem vítaly politiky, aktivisty, protestanty a v neposlední řadě fenomenální hudebníky z Midnight Oil. Old school rock Vítkovicím nesmírně slušel, zvláště v podání legend od protinožců. Čtyřiašedesátiletý frontman Peter Garrett válcoval pódium jako za mlada a ještě uděloval lekce z ochrany životního prostředí. Formace reprezentující všechno dobré na rockové scéně osmdesátých let vládla zpěvem, hrou na nespočet hudebních nástrojů, ale především energií, kterou řada interpretů na pódiu letošních Colours postrádala. Když Garrett skotačil na pódiu ve stavu poloviční nirvány, přechozeného infarktu a raného Parkinsona, show dostávala ty největší grády. Na tom, jestli publikum zná všechny písně, vůbec nezáleželo. Kapela však ani v tomto ohledu nezklamala a nechala několikatisícový dav zazpívat: How can we dance when our earth is turning?
How do we sleep while our beds are burning?

Na Arceloru následovalo tradiční zklidnění - i když překonat Austalany by bylo jen velmi těžké. Benjamin Clementine ale takové ambice neměl. Zatímco právo na jeho zvěčnění si vydobyla jen hrtska fotografů, poetický soulman pouštěl do éteru gospelový tón s lehce ječivým falzetem. Jeho program sedl jen části přihlížejících. Nesporné kvality jeho vokálů shazovala jakási plytká jednotvárnost jedné a té samé vlny, která zřejmě měla mít duši. To zatracené fluidum ale jakoby zůstalo doma v Anglii. Rozpumpované publikum navíc potřebovalo přídavek.

Ten klasicky rozděloval přítomné na dvě poloviny. Pro jedny z nich byli Midnight Oil tím pravým vrcholem celé páteční show a mnohdy i kandidátem na místo v nejlepší trojici celého festivalu. Jiné ale velké finále čekalo až s vystoupením berlínské trojice Moderat. Fúze předchozích úspěšných projektů Modeselektor a Apparat nabízí podle znalců to nejlepší na současné elektronické scéně. A dav fanoušků před hlavním pódiem jim dával za pravdu. Za snad ještě velkolepějšího příchodu, než měl St. Paul, formace odstartovala set, který bavil nejen přítomné ve vítkovickém areálu, ale také hrstku dalších obyvatel v okolí. Vytříbená grafika a ostré světelné vizualizace doplňovaly čisté vokály a zkreslený hlas nakopával show do jiných rozměrů. Tak vypovídali Berlíňané a fanoušci žánru reagovali více než kladně. Ostatní návštěvníci měli jinou zábavu, broukali si refrén o hořících postelích při cestě na tramvaj.

Festival v sobotu vrcholí a Ostravu čekají ještě David Koller, Justice nebo Jamiroquai. Informuji.cz bude u toho!

Foto: Barbora Bittnerová

22.7.2017 | Tomáš Fiala Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout