Jeho jméno svět možná nezná, jeho melodie však určitě. Kdo někdy viděl francouzské trháky s hvězdami světového formátu Richardem, Funésem, Depardieuem nebo Belmondem, střetl i hravé tóny zábavných taškařic, které rumunský skladatel Vladimir Cosma aplikoval do notové osnovy. K životu přivedl filmy s Velkým blondýnem, Renova Jaguára nebo Charlese Duchamina v komedii Křidýlko nebo stehýnko.

Začátek rumunský maestro věnoval poctě režisérů Gérarda Ourya, Claudea Zidiho či Francise Vebera. Jednoduchou angličtinou mezi skladbami skromně oslavoval spíš práci druhých než svůj skladatelský um. Při hudbě z filmu Večírek zavzpomínal na zrození hvězdy Sophie Marceau, která později zářila v Gibsonově Statečném srdci.

V sérii kvápíkových melodií podkreslujících francouzský humor našel i velký prostor pro vynikající sólisty. Za všechny jmenujme cembalistu Mariuse Preda, hráče na panovu flétnu Cezara Cazanoiho, trumpetistu Emila Bizgu a v neposlední řadě famózního harmonikáře Grega Zlapa. Eleganci dodala první polovině půvabná sopranistka Irina Baiant, která vystoupila z písní ze zmiňovaného filmu La Boum - Večírek. Cosma přidal ve svých sympatických intermezzech i zajímavosti. Melodii ze snímku Hračka například označil za velmi úspěšnou v Rusku, údajně ještě více než Beethoven.

Ve druhé části nabral koncert vážnější podobu. Cosma představil téma ze seriálu Michel Strogoff nebo válečného dramatu La Neige et le feu. Srdceryvné melodie zakončila Diva, znovu v podání sopranistky Baiant. Valčíkový Mamičin zámek potom sloužil jako pozvolný přechod zpět ke komedii. V ní koncert vrcholil v podobě klasiky Blbce k večeři a De Funésova Křidýlka nebo stehýnka. Melancholickou notu přece jen ještě zahrál legendární Richard Sanderson s písní Reality. Finále už ale řídil Velký blondýn s černou botou, který jako jeden z nejslavnějších kusů postavil Obecní dům na nohy. Film Pierra Richarda figuroval i v přídavku z Náhradníka, při kterém Cosma dirigoval už i publikum, které ho na konci vyprovodilo dlouhými ovacemi.

Výrazná práce Vladimira Cosmy fungovala po celý večer sama od sebe. Autor ale dal možnost vyniknout i brilantní sólistům a představil francouzský film nejen jako komediální skeč, ale především coby sestavu geniálních kusů v hudebním deparmentu. Autor po právu slaví svých 50 let na scéně s grácií a diváky v úžasu. Merci beuacoup.

Foto: Barbora Bittnerová

11.7.2017 | Tomáš Fiala Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout