Neobyčejný lidský příběh na pozadí novodobých českých dějin. Rokoko exceluje s inscenací Čapek

Neobyčejný lidský příběh na pozadí novodobých českých dějin. Rokoko exceluje s inscenací Čapek 90%

Život během první republiky nebyl ani zdaleka tak ideální, jak nám ukazují nějaké filmy či seriály. Euforii z vlastního státu brzy střídá napětí pramenící nejen ze vztahu k “českým Němcům”, ale také z velké nevraživosti vůči politickému systému a elitám s ním spojenými. A to včetně českých spisovatelů.

Vsadit v divadle na české dějiny, zvláště když z nich Češi nevychází ve zrovna líbivém světle, je vždy sázkou na nejistotu. Výsledek může publikum nudit přílišnou snahou vzdělávat nebo historie slouží jen jako atraktivní kulisa pro leckdy banální zápletky. To však neplatí o inscenaci Čapek, kterou divadlo Rokoko publiku premiérově představilo v sobotu 3. června. V nové hře totiž propojení velkých dějin a neméně zajímavého životního příběhu snad nejznámějšího českého spisovatele funguje totiž dokonale. 

Nadšení z první republiky brzy začínají kazit nepokoje a vyhrocené vztahy mezi Čechoslováky a Němci. A i přes snahu politiků, vzdělanců i spisovatelů situaci stabilizovat se děje pravý opak. Myšlenky humanismu přestávají být v módě a na obou stranách sporu se začíná objevovat výrazný nacionalismus. V roce 1937 navíc umírá Tomáš Garrigue Masaryk. Následující rok veškeré naděje na svobodný československý stát pohřbívá Mnichovská dohoda. A přesně v této době Čapek tvoří svá nejznámější díla, která inscenace zasazuje do kontextu, o němž možná jen málokdo měl takto přesné informace. Paralela je leckdy až mrazivá, místy dojemná. Rozhodně ne fádní. 

V Rokoku se nesnaží podávat dějiny jednostranně, byť se tomu již z podstaty nelze vyhnout. Neukazuje Československo jako zemi, kterou všichni spojenci opustili. Vinu totiž vidí i na české straně, v to především v obrovském fanatismu a nedostatečné pokoře. Ukazuje jak vyhrocené politické projevy, tak obrovskou nevraživost vůči první republice i jejím představitelům, která se nejvýrazněji objevuje právě s podepsáním Mnichovské dohody. Na pozadí toho všeho pak inscenace ilustruje vzestup i pád Karla Čapka, výjimečného literáta, jemuž po smrti v prosinci roku 1938 odmítly uspořádat pohřeb téměř všechny státní instituce, a to včetně Národního divadla i muzea. 

Inscenace Čapek tak rozhodně není jen pouhým biografickým představením, ale velmi působivým a emocemi nabitým dílem, které rozhodně stojí za zhlédnutí. Kromě skvělého scénáře excelují i herci, a to především Jiří Hána, jenž je v roli Karla Čapka naprosto dokonalý. Pozadu nezůstává ani Viktor Dvořák, který si ve hře zahrál dokonce tři významné osobnosti dějin - Václava Havla, Klause Manna a Edvarda Beneše, či Milan Kačmarčík v roli Josefa Čapka a Máša Málková, jež se ve hře představí v roli Čapkovy lásky Olgy Scheinpflugové. 

Čapek určitě není odpočinkovou hrou. Dynamika příběhu přesně vystihuje zmatenost a rozrušení dané doby. V divákovi však zanechá hlubokou stopu a vyvolá směsici protichůdných pocitů, jež ještě přiživují autentické audiovizuální záběry, které se během hry promítají na bílou stěnu. Ta je součástí představení a postupem příběhu se plní nápisy, plakáty i vyhláškami. Když pak člověk po neobvykle dlouhém potlesku vyleze ven na Václavské náměstí, slyší dunící hudbu a vidí polonahé dívky tančící na střeše jedné z místních diskoték, začne vážně uvažovat o tom, že je s naší společností skutečně něco špatné. A jen toužebně se nyní můžeme ohlížet za osobnostmi, jako byli Karel Čapek, Karel Poláček nebo třeba Václav Havel. 

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Fotografie k článku

Neobyčejný lidský příběh na pozadí novodobých českých dějin. Rokoko exceluje s inscenací Čapek Neobyčejný lidský příběh na pozadí novodobých českých dějin. Rokoko exceluje s inscenací Čapek
 

Mohlo by se ti líbit...

Městská divadla pražská: ABC,... nabízí i další akce

Další divadelní novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!