Když jsem loni odjížděla z Polska po neskutečně silném zážitku z koncertu U2, napadalo mě pořád dokola to samé: „To musím zažít znovu!“. Pár týdnů po koncertě U2 k mé radosti oznámili prodloužení turné 360°, včetně termínů a míst konání. Nejbližší koncert: pondělí 30.8. 2010 ve Vídni.

Vstupenky však v předprodeji zmizely jako mávnutím kouzelného proutku. Vždycky ale existuje varianta, že je lze koupit několik týdnů před koncertem přes všemožné inzertní portály, případně přímo před stadionem v den konání koncertu. Mně se vstupenku podařilo sehnat asi čtrnáct dní před dnem „D“ přes on-line inzerci za zhruba dvojnásobek původní ceny (a to patřila k těm levnějším). Tentokrát šlo o lístek na sezení na tribunu, odkud má člověk možnost vnímat celou show jako celek, se všemi těmi velkolepými světelnými efekty. Loni jsem měla vzácnou možnost prožít koncert v nezaměnitelné atmosféře varu přímo pod pódiem v bezprostřední blízkosti Bona, The Edge, Adama a Larryho. Je pravda, že se tomu nic nevyrovná a vlastně tady teď trochu srovnávám nesrovnatelné, ale přesto asi stojí za to jednou zakusit show z dálky...Sledovat minutu po minutě plnící se stadion, stoupající nadšení fanoušků, mexickou vlnu přeskakující z tribuny na tribunu a být také jejím přímým účastníkem, a další a další momenty.

V sektoru, ve kterém jsem se usadila na své místo, bylo výhodou, že se v něm dalo volně pohybovat, scházet níže a zase výše zpět na „mé“ sedadlo. Měla jsem tak možnost show sledovat z různých úhlů. Například z větší výšky lépe vynikly světelné efekty, zvuk byl ale při vypalovačkách typu „Vertigo“ či „Get On Your Boots“ horší, neboť se jakoby tříštil o strop který se rozprostíral nad tribunami. Proto bylo v určitých momentech lepší sejít o pár schodů níž, kde zvuk byl o poznání čistší a opravdu lahodil uším. U2 nastoupili v celé své kráse kolem deváté, po povzbudivé předkapele One Republic, a hráli přes dvě a půl hodiny. Bono nechal rozeznít svůj hlas do všech stran, kytarista the Edge kouzlil se svými kytarami, tak jak to umí jedině on, bubeník Larry si užíval svůj nástroj s lehkostí a klidem jemu vlastní a baskytaristovi Adamovi s jeho typicky pohodářským postojem to v bílém outfitu obzvlášť slušelo.

I přes nedávné zranění frontmana byl on i celá kapela ve výborné hudební kondici, při pohledu na Bona bylo evidentní, že jeho fyzická kondice opravdu nezaostává. Řádil na pódiu, jak to umí jenom on! Kapela se zkrátka opět předvedla v celé své kráse, nadšeným a dychtivým fanouškům zahrála vyzkoušené a lety prověřené hity. Setlist byl velmi podobný tomu loňskému z polského Chorzowa, bylo ale patrné, že některé hity prostě nezestárnou a lidé je budou milovat navždy (typickým příkladem je I Still Haven´t Found What I´m Looking For či Where The Streets Have No Name). Nebyli by to snad ani U2, kdyby k prasknutí nacpanému vídeňskému stadionu Ernst Happel nezahráli jako bonus žhavou novinku z jejich tvorby. A vybrali si rovnou tři – Return Of The Stingray Quitar, Every Breaking Wave či Glastonbury.

Plné tribuny a zaplněná plocha před pódiem kapelu vždy odměnila obrovským aplausem a vůbec jejich přítomnost ve Vídni (po pěti letech) odměnili účastníci rekordní návštěvností. Zkrátka 76 tisíc lidí  na stadionu nikdy předtím nebylo...

Koncert, byť pro mne osobně nebyl plný adrenalinu jako loni, povznesl mou mysl na dlouhé měsíce dopředu. Stačí mi jediný song a v tu ránu jsem v jiné dimenzi. Je to tak uvolňující!

Při popisu koncertu se nemohu alespoň okrajově nezmínit o vynikající organizaci a zázemí. Stadion se nachází na stanici linky U2 - Stadion (ano, je to velmi symbolické). Všechny vstupy byly naprosto zřetelně a jasně označeny, kolem stadionu se linuly stánky s všemožným občerstvením, stejně tak tomu bylo i uvnitř. Kapacitně dle mého názoru stačily také toalety. Pokud se přeci jenom objevil problém se na stadionu zorientovat, byli vám okamžitě k dispozici zaměstnanci, kteří vás nasměrovali. Při odchodu ze stadionu na metro milé hostesky rozdávali novinové speciály U2 plné povedených fotografií k právě skončivšímu koncertu, dále povzbuzující drinky na cestu metrem či do auta...Vstup do metra byl usměrňován a musím uznat, že to všechno fungovalo. Taková organizace – to je radost pohledět. Bylo moc znát, i v průběhu mých toulek městem, že Vídeň a snad i celá zem opravdu koncertem žila!

Volný čas den před koncertem i po den poté jsem naplnila oblíbeným způsobem – poznáváním a objevováním historických krás Vídně, její kouzelné atmosféry a charismatického ducha.

Pro Vídeň je typických hned několik staveb – například monumentální gotický chrám Stephansdom, v němž po zdolání bezmála čtyř set schodů se před vámi rozprostře opravdu nádherný výhled na město. Nedaleko chrámu, též v centru Vídně, se táhne areál Hofburgu – místo, kde do roku 1918 sídlili Habsburkové. Mohla bych pokračovat výčtem mnoha pamětihodností, muzeí, galerií a zajímavostí, ale to by bylo opravdu na dlouho. Vídeň má opravdu tolik co nabídnout a navíc se mnohé oblíbené turistické cíle koncentrují v samotném centru, proto nejlepší co můžete udělat, je vydat se pěšky napříč centrem a věřte, že toho hodně uvidíte. Z pamětihodností bych snad ještě zmínila kouzelnou císařskou letní rezidenci Schönbrunn a barokní palác Belvedere. Obě místa jsou navíc obklopeny nádherně upravenými parky s pestrobarevnými květinovými záhonky a fontánami. Je to pastva pro oči. Pokud jde o kulturu, pak musím za sebe jednoznačně zmínit všechna atypická díla malíře Friedensreicha Hundertwassera: počínaje obytným komunálním domem přes galerii Kunsthaus až po netradičně pojatou spalovnu odpadů na severu Vídně. Jeho stavby jsou specifické především tím, že nemají jedinou rovnou linii. Doporučuji především Hundertwasserhaus v centru Vídně, který má zvláštní až tajemnou atmosféru.

Co mě ale opravdu nadchlo a překvapilo, byly malebné vinařské oblasti Grinzig a Cobenzl, které se rozprostírají nad městem. Nevěřila bych, že nedaleko víru velkoměsta je možné najít tak nádherný kus přírody. Na obou místech najdete útulné restaurace i vinné šenky, v nichž nabízejí klasickou vídeňskou kuchyni a vína z místní produkce. Velmi mne překvapilo, jak mají v Rakousku dobré víno!

Navštívíte-li Vídeň, nejlépe v letním čase, nezapomeňte na vinařskou oblast.

Co dodat závěrem? Snad jen, že mi bylo potěšením, poznat zase další krásný kout světa a slyšet živě milované U2.

5.9.2010 | Pavla Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout