Studenti Susan a Larry se v restauraci seznámí s milým starým párem, který jim tvrdí, že Susan vypadá přesně jak Veronika, jež zemřela v padesátých letech. Susan se nechá přemluvit a převleče se za Veroniku. Má tím pomoci Veroničině sestre Cecilii, která umírá na rakovinu a věří, že je sestra naživu. Když se však Susan připravuje na svou „roli“, vrátí se do pokoje starý pár. Najednou však vypadají o třicet let mladší a chovají se k ní, jako by byla opravdová Veronika.

Od chvíle, kdy se Susan převleče za Veroniku, začíná hororová jízda, která diváka vtáhne a ani na chvíli nepustí. Až do konce nevíme, kdo je pravá Veronika, jestli se to děje doopravdy, jestli je blázen Susan, nebo ti ostatní. Škoda jen, že má inscenace pomalejší rozjezd. Prvních asi dvacet minut čekáme, co se bude dít, a přemlouvání Susan je možná příliš dlouhé. Poté však hra dostává výbornou mrazivou atmosféru a je napínavá až do konce.

Chválu si zaslouží především herecké výkony. V čele stojí představitelka Dívky (tedy Susan později přestrojené za Veroniku), výborná Magdaléna Tkačíková, která se za celou hodinu a půl ani na chvíli nezastaví. Nejdřív bezstarostná dívka poté řve a brečí, a to všechno s dokonalou věrohodností a naprostým zaujetím. Další v řadě je Bedřich Výtisk v roli Muže, který ač v první části lehce přehrával, jeho proměna v slizkého tyrana je o to působivější. Za zmínku stojí i hostující Ivana Hloužková, která dokázala ztvárnit jak milou stařenku, tak i její mladší a zlou obdobu. Jakub Šafránek v roli Mladíka odlišil polohy své postavy méně, což ale byl problém spíše menšího rozsahu role.

S napínavou atmosférou koresponduje scéna, kterou tvoří pokoj, z přední strany uzavřený průhlednou oponou. Na zadní stěně je zobrazena strašidelná krajina, která spolu s barevnými světly dopňuje hororovu náladu inscenace. Výborně řešeny jsou i Veroničiny šaty, na nichž je vzor též krajiny jako na stěně.

I přes pomalejší začátek je Veroničin pokoj především výborně zahrané drama, které nadchne všechny příznivce psychologických trillerů či hororů. 

15.9.2015 | Pavla Haluzová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout