„Malé holčičky na výstavu přicházejí většinou s tím, že chtějí být úspěšnou módní návrhářkou, po skončení prohlídky už ale chtějí být pouze modelkou,“ směje se Matragi při speciální komentované prohlídce Znovuzrození Fénixe, která se koná jednou až dvakrát do měsíce po celý průběh výstavy. Diváci při ní mohou nejen vyslechnout příběh jednotlivých šatů, ale také nahlédnout do světa krejčoviny, která je překrásným uměním, ale i neobyčejně náročným řemeslem.

Prohlídka začíná exkurzem do 80. let, kdy návrhářka v podmínkách ne zrovna příznivých předváděla své modely přímo na sobě a začala se zabývat tím nejsložitějším v celé své tvorbě vůbec – složitou výšivkou. Matragi zdůrazňuje titěrnost a pokoru ve svém řemesle a zavrhuje nutnost přebohatých materiálů s argumentem, že ozvláštnit kompozici lze i prostřednictvím zdánlivě nezajímavého materiálu – konkrétně (s trochou nadsázky) například látkového kapesníku.

V prostorách kulečníkových a karetních heren Obecního domu předvádí návrhářka dále plastické skulpturální šaty, modely ve stylu art deco či secese (které jsou v těchto prostorách mimochodem jako doma), vzdušné toalety inspirované motýlími křídly a jejich pestrobarevností, šaty ve stylu Tančícího domu, Františka Kupky či úplně nové kolekce Ready-to-wear a haute couture neboli „vysoké šití“.

 „Umím strhnout k tomu, aby lidé měli rádi své řemeslo,“ uvádí během vyprávění příběhů svých šatů Blanka Matragi. Vystudovaná sklářka pracovala s nejrůznějšími řemeslníky a spolupráce byla podle jejích slov pro obě strany většinou natolik obohacující, že si nikdo nepřál její konec. Návrhářka posléze upozorňuje publikum i na to, že v současném světě musí neustále studovat nové technologie, které jí však ostatně velmi zajímaly už jako malou, čímž udivovala své okolí.

Velké svatební šaty pro emírskou společnost – to je bez diskuzí doména nejslavnější současné české návrhářky, která za minulého režimu odešla se svým mužem Makramem do Libanonu, aby se o něco později stala dvorním „mozkem a rukama“ právě pro takové významné životní okamžiky. Přes noblesu a čirou dokonalost vystavených modelů jako z pohádky s elánem popisuje nezbytné technické „pozadí“ převozů těchto skvostných šatů: „Modely mimo jiné darované či zapůjčené na tuto výstavu z Perského zálivu jsme s manželem přivezli v 50 obyčejných kufrech. Kdybychom na to dopředu upozorňovali, začalo by to váznout – takhle žádná nejistota nehrozí,“ usmívá se.

Přestože získala Matragi v orientu velkou slávu, dnes vlastně popírá, že by byla ve své tvorbě zásadně inspirována orientálními prvky. Zdůrazňuje spíše, že šaty by se měly dát vzít na sebe, být nositelné a chtivé. Teatrálnost, „ujetost“ kostýmů vhodných pouze na předváděcí molo naopak považuje za příliš jednoduchou – není to pro ni žádná výzva.

„Je třeba také chovat se nekonvenčně, mít sebevědomí,“ dodává na samém konci návrhářka, která na 5. září chystá výstavu v Petrovicích, kde se bude mimo unikátních modelů snoubit kov a socha. To jsou další tvůrčí prostředky této odvážné ženy, která popírá tok času veškerou svou usilovnou činností, což krásně vystihuje i název celé výstavy. Během komentované prohlídky se také pochlubila nabídkou na EXPO 2020 v Dubaji, kterou nedávno obdržela.

13.6.2014 | Tereza Pavelcová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout