Zdálo by se, že český divadelní trh již bude zpěvohrami inspirovanými slavnými ženami přesycen. Co ale láká mnohem více, je spojení Marty Kubišové a Anety Langerové, které samo o sobě prostě musí znamenat neochvějnou trefu do černého. Nabízel by se společný koncert, recitál pod širým letním nebem se sklenkou vína k tomu. Na mysli mi vytanulo jediné – proč se proboha stylizovat do škatulky muzikál? Proč uměle vytvářet z kvalitních zpěvaček – s velkou pravděpodobností - podstatně méně kvalitní herečky v ještě méně kvalitním příběhu „aby se neřeklo“?

Obě zpěvačky na pódiu ztvárňují jednu osobu, Sidonii Nádhernou, konkrétně Marta Kubišová tu vyzrálou ženu, Aneta Langerová Sidonii coby dívku. Musím se přiznat, že jsem byla zvědavá, jak se s rolí popasuje Aneta Langerová. Vidět ji v krásných barevných šatech a perfektně učesanou je oku lahodící zážitek sám o sobě. Mnohem více ale překvapila nenuceným a příjemným hereckým projevem. Langerová je skutečně výborná! Nepřehrává, nepůsobí uměle ani křečovitě. Po pódiu se prochází s ledově klidnou samořejmostí, jakoby celý život nedělala nic jiného. O jejích hlasových kvalitách nemluvě. S Martou Kubišovou se pěvecky doplňují a Sidonie tak dostává ještě více půvabu, než kolik ho má ve jméně.

Tím se dostáváme k zvláštnímu titulu celého kusu – stačí přečíst jméno Sidonie pozpátku a vykoukne na nás chytrá slovní hříčka, kterou pro Sidonii vymyslel jeden z jejích milenců. Naše hlavní postava byla muži obklopena celý život a tuto mužskou část obsazení v muzikálu ztvárňují Igor Orozovič, Milan Hein a Ondřej Novák.

Kolik toho tedy zatím o Nádherné Sidonii víme? Byla to půvabná žena se zálibou v opačném pohlaví. Šlechtična, narozená 1885 ve Vrchotových Janovicích. To se samo o sobě nezdá jako stabilní půda pro dobrý příběh, na kterém by se dalo stavět velké dílo. Autorům to bohužel stačilo. Skutečně vidím největší slabinu celého muzikálu právě na absenci čehokoli zajímavého v ději. Měli jsme muzikál o Boženě Němcové, který spousta lidí zatratila, ale pořád to byl půvabný medailonek o ženě, která byla pro národ důležitá, která dokázala něco, díky čemuž je nesmrtelná. Snažila jsem se najít něco, co ve svém životě dokázala Einodis, ale ani po dlouhém pátrání jsem nenašla nic, proč by bylo potřebné udělat z ní hrdinku muzikálu. Škoda.

Tím největším tahákem je rozhodně hudba Karla Štolby. Přítomnost živé kapely, fenomenální pěvecké výkony a hlavně melodie, které by mohly bezevšeho stát jako plnohodnotné písně. Velmi překvapily také chytré a dobře vystavěné texty Marty Skarlandtové, do kterých je radost se zaposlouchat. Velké překvapení, protože takových už v českém hudebním prostředí mnoho není!

Když si potom tuto nádhernou letní pohodu dám dohromady s podívanou na nezajímavý osud úplně cizí ženy, která sice žila v průběhu obou světových válek, ale která mě vůbec nezajímá, celé to vyvolává otázku: proč?

Další úskalí je pohodlí a výhled diváků. Spousta příchozích bezradně natahuje krky, ale nakonec se musí spokojit pouze s poslechem. Autoři natočili – jistě skvělé – videoprojekce, které ale vyniknou až v druhé polovině představení, kdy se lehce sešeří. Lidé nad tím kroutí hlavami.

Moc ráda bych navštívila Touhu jménem Einodis jako plnohodnotný komorní recitál. Atmosféra by byla mnohem méně vypjatá. Špičkové pěvecké výkony Marty Kubišové a Anety Langerové by vynikly naplno a hudba i texty by pronikly mnohem blíže k divákům, kteří by nemuseli zmateně hledat neexistující nit příběhu. Teprve potom vynikne výjimečnost a krása celého kompletu, kde skutečně co píseň, to perla.

7.7.2013 | Veronika Nováková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout