Čí to byl nápad, oživit Brundibára?

S nápadem přišel můj bývalý spolupracovník, režisér Miroslav Pokorný, kterého na tuto zajímavou látku upozornil jeho mladší syn, divadelní teoretik Vítek Pokorný. Jelikož se blížilo významné výročí od premiéry Brundibára, společně jsme se shodli, že by bylo hezké uctít památku všech, kteří si v této dětské opeře v terezínském ghettu před 75 lety zahráli nebo se na ni v pozici vězňů dívali. Projekt dostal přednost před jinými a začali jsme pracovat hned na realizaci. Nebylo úplně jednoduché sehnat k možnosti realizace práva, ale nakonec jsme uspěli, a tak jsme na jaře letošního roku mohli začít zkoušet. Předpremiéra pro školy proběhla již 7. června, slavnostní premiéra je pak záměrně plánována přímo na den přesně u příležitosti 75. výročí od premiéry. Tentokrát ovšem ne v Terezíně, nýbrž v Divadle Gong.

Jak se Vám pracovalo s postavou Brundibára - chamtivým flašinetářem, výrazným záporákem celé hry?

Abych se přiznal - a možná už to bude znít jako klišé, nicméně nemohu si pomoct - role záporáků se mi hrají samozřejmě krásně, mnohem lépe než role kladné, jež bývají často unylé, uvzdychané, málo se radují ze života. To pořádný padouch, ten se má pěkně rád, a má tím pádem rád i svůj okolní svět.... i když tak nějak po svém. 

Bylo zkoušení dětské opery něčím neobvyklé?

Zkoušení bylo poměrně dost specifické, to víte, dětská opera se nezkouší každý den, mnozí jsme si nedovedli pod tímto termínem přesně představit, o co půjde. Hudební zkoušky byly leckdy krušné, což o to, já měl pěvecký part poměrně jednoduchý, navíc mi zpěv nečiní problémy, ale někteří kolegové dost bojovali s rozsahem či sílou hlasu, nebylo to pro ně úplně jednoduché. Ale jak říkám, jejich pěvecké party byly o dost složitější, nezáviděl jsem jim. Vše se však zvládlo a výsledek zní krásně a harmonicky, no přijďte se podívat.

Můžete krátce nastínit historické okolnosti vzniku díla?

Pražský židovský skladatel Krása napsal Brundibára na libreto Adolfa Hoffmeistra už v roce 1938, smutné proslulosti se jí ale dostalo až v Terezíně, kde měla 23. září 1943 premiéru. S malými židovskými vězni ji po deportaci do tábora nastudoval sám její skladatel a v této přestupní stanici do táborů smrti byla nakonec provedena více než padesátkrát. Její uvádění skončilo až se smutným koncem malých zpěváků.

Malým hercům divadlo pomáhalo překonávat těžkosti a úzkosti života. V Terezíně znal Brundibára každý a všechny děti uměly zpívat jeho melodie. Většinou je provázely i na jejich poslední cesty do vyhlazovacích táborů. Příběh opery byl pro terezínské zpěváčky více než symbolický: dvě chudé děti bojují proti zlu dospělých. 

Čím by mohla dětská opera oslovit dnešní děti a jejich rodiče? Dá se hra označit za nadčasovou?

Myslím, že znovuuvedení této inscenace má právě v dnešní době mimořádný význam. A to jak pro rodiče, tak především jejich děti. Po éře zdánlivého klidu se dnešní Evropa i svět bohužel opět dostávají do varu, vnímám už pár let silnou vlnu xenofobie, falešného nacionalismu, častou absenci jakékoliv solidarity vůči druhým, cynismus... To vše dává vzpomenout neblahé době těch černých čtyřicátých let dvacátého století, není mi z toho vůbec dobře. A co je hlavní, to jak se společnost chová, vidí a vnímají naše děti, které se nějak formují, utvářejí si své osobnosti... a co si do života mají z takového chování dnešní společnosti vzít? Proto je důležité připomenut jim i jejich rodičům, že i u nás se v nedávné historii nežilo lehce.

Jak moc se dobové hrůzy války a koncentračních táborů ve hře odráží? Jak se s tak náročným námětem pracuje, když jej přizpůsobujete dětským očím?

Mohu vás uklidnit, téma války a koncentračních táborů se v dětské opeře přímo nijak neřeší, je to jednoduchý, ba až naivní dětský příběh o lásce k rodičům a statečnosti, jde nám o připomenutí původního díla, nechtěli jsme vkládat do děje nadbytečné odkazy, takzvaně mrkat na diváka, předpokládáme a doufáme, že každý rodič či prarodič, který vezme své dítě do divadla na Brundibára, prohodí před či ještě lépe po představení o okolnostech vzniku této inscenace se svými potomky pár slov. Necháváme to čistě na jejich uvážení, byť jak jsem vám již říkal v předchozí odpovědi, bylo by to v dnešní době vhodné. Nicméně příběh může fungovat sám o sobě, bez vysvětlivek, třeba pro děti z mateřských škol, ty opravdu malé, není nutné nic dodávat. Bylo by to ještě předčasné, ty by si měly užít pohádku tak, jak je. 

Záměrem tedy není přímo edukace malých diváků?

Záměrem je samozřejme v rámci učebních školních osnov přilákat nejen ty nejmenší dětské diváky, nýbrž i žáky druhých stupňů, pro něž by bylo zhlédnutí inscenace vhodným doplňkem kupříkladu do hodin dějepisu. Je to nabídka z naší strany učitelům ZŠ. Jestli jí využijí, je na nich. O víkendech se pak bude hrát kus pro rodiny s dětmi. 

Divadlo AHA! bude mít letos výročí 20 let. Co mu do dvacátého roku přejete/dáváte?

Divadlo AHA bude mít v roce 2019 výročí 20 let fungování projektu GONG DĚTEM, jehož je zásadním a jediným realizátorem. Je to dlouhá doba, v divadle se vystřídalo mnoho umělců, celé generace (smích). Jsem sám za sebe rád, že je divadlo stále živé, že zejména mladí tvůrci a herci přinášejí do našich řad stále potřebné okysličení i zdravou zpětnou vazbu, oprostili jsme se v poslední době od starých nánosů a zašlých praktik, modernizovali jsme náš provoz, chceme se učit, jak být ještě lepší v tom, co děláme.

Roční návštěvnost 33 000 spokojených diváků je pro nás jistě potěšující, ale chceme ještě víc, chceme plnohodnotně konkurovat těm největším celostátním divadlům pro děti a mládež, v Praze se nám to již úspěšně daří, což se některým lidem nelíbí, protože dokážeme nalákat a přesvědčit diváky, aby se k nám opakovaně vraceli a dávali nám přednost před leckdy ne právě povedeným programem jiných dětských divadel, ale k dokonalosti nám přece jen ještě pár krůčků schází. Nuže směle do toho, určitě plánujeme nějaké speciální záležitosti k tomu velkému výročí, ale to se nechte ještě překvapit.

• O hře Brundibár: Maminka Aninky a Pepíčka se rozstonala a ke svému uzdravení potřebuje mléko. Děti ale na něj nemají peníze. Když uvidí na trhu flašinetáře Brundibára, který si vydělává hraním, napadne je, jak by si mohly taky přivydělat. Zlý Brundibár však děti překřičí. Zdá se, že je vše ztraceno. V noci se však začnou dít prapodivné věci. Zvířátka z plakátů obživnou a druhý den dětem pomohou flašinetáře přezpívat. Lidem se jejich vystupování tak líbí, že je neváhají obdarovat. Chamtivý Brundibár jim však zasloužené peníze sebere. Hon na darebáka začíná... Divadlo Gong uvede zpracování slavné dětské opery Brundibár jako poctu dětským obětem zločinů nacismu a xenofobie.

Zdroj fotografie a synopse: Divadlo Gong

15.9.2018 | Tamara Pancíř Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout