Jako první se zeptám na otázku, kterou slýcháváte asi často – proč zrovna název Emoce?

Marek: Divný, ale moc lidí se na to neptá.

Petr: Pamatuju si, jak jsme před úplně prvním koncertem na zkoušce řešili, že do večera potřebuje pořadatel název na plakáty a my pořád žádný neměli. Říkali jsme si, že by bylo fajn vymyslet něco, co bude i určitým způsobem propojené s naší hudbou nebo pocitem z ní, ale nápad žádný. Tak jsme pro odlehčení blbli a přehrávali deset let staré písničky a v refrénu jedné z nich se zpívalo o emocích… A najednou jsme měli přesně ten název, co jsme hledali.

Marek: Hodí se to k našemu stylu a chceme, aby naše hudba emotivně hýbala s lidmi!

Jak byste tedy váš styl charakterizovali?

Marek: Myslím, že je to lehce alternativní pop-rock, ve kterém velkou sílu klademe na texty – příběhy ze života, zajímavé slovní obraty, dvojsmysly. Čeština je pro nás neustále zdrojem inspirace.

Co považujete za největší úspěch ve své kariéře?

Marek: Přestože hrajeme jen něco málo přes jeden rok, tak se nám podařilo sestavit materiál na naší první desku a udělat kvalitní singl s videoklipem, který se dokonce dostal i do televize. To je pro mě, myslím, zatím náš největší úspěch.

Petr: Pro mě je úspěch vždy, když někomu stojí za to nám říct nebo napsat, že se mu naše hudba líbí. Pokaždé když se k lidem dostaneme blíž.

Skupinu tvoří čtyři hudebníci a mlaďounká bubenice a zpěvačka Aneta. Nebojíš se mužské „přesily“?

Aneta: Naopak, já si to užívám, další holku v kapele bych nechtěla. (smích)

Petr: Staráme se o ni jako o princeznu a splníme ji první poslední. Sem mi dejte bicí, tady chci mikrofon, tohle trošku posunout…a my kmitáme…

Aneta: No, přesně tak (smích)

Nedávno jste v Plzni vystupovali s kapelou Zakázaný ovoce před vyprodaným sálem. Jaký je to pocit?

Marek: Hezký pocit… nejlepší je vidět, jak ten plný sál tleská s rukama nahoře. Kupodivu jsme nebyli ani nijak ve stresu.

Petr: Já teda jo (smích). Ale koncert skvělej, proto nás to taky tolik baví.

Máte za sebou již podobně úspěšná vystoupení?

Marek: Moc velkých akcí za sebou zatím nemáme. Ale na festivalu Pekelný ostrov na nás také nějaký tisíc lidí byl, tam jsme si to taky moc užili. Ale ať už je, lidí kolik chce, reakce jsou pozitivní…a to nás těší…

Jak jste se ke spolupráci s kapelou Zakázaný ovoce dostali?

Petr: Postoupili jsme v hlasovací soutěži díky našim fanouškům do tříčlenného finále a kluci z kapely Zakázaný Ovoce si nás pak vybrali jako předkapelu. Už nás trochu znali dopředu, jelikož jsme dělali unplugged koncert v pražském klubu Slušnej kanál, se kterým jsou kluci propojení, tak věděli, do čeho jdou a že se nemusí bát.

V říjnu jste představili svůj první videoklip Svítání. Jaké na něj máte ohlasy?

Marek: Abych řekl pravdu, možná jsme čekali větší ohlas. Ale pár tisíc zhlédnutí už to má. Věříme však, že nám v budoucnu ještě pomůže k zajímavým koncertům nebo spolupracím.

S kým jste na tvorbě videoklipu spolupracovali?

Petr: Nakonec jsme si vybrali tvůrčí skupinu Jana Svobody (přední český glamour fotograf – pozn. red.) a byli jsme se spoluprací moc spokojeni. Podařilo se jim dostat obrazy z mé hlavy až na obrazovku.

Jak ho hodnotíte s časovým odstupem? Změnili byste na něm nyní něco?

Marek: Asi ne, na možnosti a prostředky jsme to udělali dobře.

Aneta: V jedné scéně mi to moc nesluší, tak tu bych změnila. (smích)

Kdy se mohou vaši fanoušci těšit na debutové album?

Marek: Pracovně je téměř připraveno, ještě nějaké samply a vokály. A pak už to „jen“ natočíme. (smích) Takže jaro 2016.

Petr: Ještě je na něm dost práce, ale zatím pořád máme v hlavě březen. Naštěstí žádný pevný termín nemusíme dodržet, takže dokud nebudeme se vším spokojeni, CD nebude.

S kým spolupracujete při skládání a natáčení písní?

Petr: Hlavně s fantazií a českým jazykem….

Marek: Text i hudbu skládá Petr. Základní aranžmá dotváříme už všichni. No a pak se to ladí v pracovních nahrávkách a nakonec nám to poupraví a natočí Michal Janeček ze studia Franz Kavkaz.

A kde berete inspiraci?

Petr: V životě a ve všem, co se kolem děje. Je to většinou jen náhoda, moje hlava neustále přemýšlí, všechno analyzuje, popisuje, snaží se uchopit každou emoci, co okolo projde…Když se zrodí opravdový nápad, musím ho nechat pěkně uzrát v příběh či smysl. Pak večer sednu s lahví vína a píšu, dokud to nedám na papír v kompletní podobě. Odhadem mam právě teď v hlavě určitě dalších deset nápadů. Nějaké jen chvíli a nějaké už i pár let. U nich čekám, až pořádně uzrají.  

Marek: Já beru inspiraci v aranžmá mých oblíbených kapel - třeba Coldplay, Kryštof…

Aneta: A já v mojí nejoblíbenější kapele Iron Maiden. (smích)

Chystáte v blízké budoucnosti nějakou koncertní šňůru?

Marek: Naším cílem je teď hlavně ty skvělé písně přeměnit v desku, pak to naučit lidi a co nejčastěji si zahrát.

Petr: Samozřejmě bychom koncertní šňůru chtěli, ale zatím nemáme potřebné zázemí, popularitu ani schopnosti něco takového sami zařídit. Spíše se poohlížíme po známější kapele, která by nás s sebou vytáhla. Jednotlivé koncerty nás ale samozřejmě čekají, kdykoliv je můžete nalézt na našem webu. Rádi dohodneme na koncertě téměř s každým, kdo se na nás obrátí.

Chystáte pro své fanoušky příští rok nějaké novinky?

Marek: Chceme doladit live show se samplerem, vizuální projekcí a vizualizaci kapely i stage. Už na tom všem usilovně děláme.

A čeho byste chtěli v hudební oblasti ještě dosáhnout?

Marek: Chceme, aby si lidi zpívali naše písně. Bylo by také milé zahrát si občas v dobrých časech na dobrých festivalech.

Petr: Přesně. A ještě dostat song do celostátního rádia.

Foto: Patricie Behenská

12.12.2015 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout