Po chvíli bylo celému sálu jasné, že jde o zásadní, vážnou věc a nepatrně znejistěl. Publikum natěšené na jeho frivolně-šprýmovní veršíky Plíhal sice ani v nejmenším nezklamal - hudbu hojně doplňovala recitace a diváci byli mrtví smíchy - z jeho nových počinů byl však znát posun mladistvého a bezstarostného kytaristy z koleje k zadumanému, sebezpytnému a možná trochu posmutnělému padesátníkovi, stojícímu, jak zpívá, v řece času po pás. A taky ujištění, že se s touto skutečností obratně vypořádává, že před sebou vidíme životem jaksepatří poučeného, zmoudřelého realistu. Neznamená to však, že by nová deska nebyla ani za mák humorná – vtip se tam samozřejmě najde, ovšem velmi ztišený. Příjemně.

Koncert uvedl informací o svých problémech s nervozitou: „Koupil jsem si čaj Spánek a nervy, sám jsem zvědav, která složka dnes zvítězí…“ a vzápětí začal posluchače ujišťovat o tom, že spánek to pro tento večer rozhodně nevyhraje. Od tématu vesmíru a astrofyziky přes neodpustitelné erotické básničky a zhudebněnou „tabletovou“ dobu se postupně dostal až k vánoční náladě, na závěr se nechal dvakrát vytleskat a přidal ještě několik veršů.

V osazenstvu možná po koncertě zůstal úžas nad tím, jak Plíhal najednou nezvykle váží slova, tvoří nové dvojsmysly a novotvary, bez kapky povrchnosti, (což také neznamená, že by snad někdy dříve povrchní byl!), jak minimalisticky písně tvoří a s jakým intenzivním účinkem na srdce posluchače.

Zkrátka, ve Strakonicích žádnou generační výpověď na hodinu nedostal, a kdo si jeho Vzduchoprázdniny bude doma po večerech pouštět, nedostane je z hlavy – budou mu plíhalovsky v psychopatách…

1.12.2012 | Tereza Pavelcová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout