Rockeří všech věkových kategorií by se teď měli zastavit a červenou barvou v kalendáři zvýraznit 17. říjen! Proč? Protože do Brna tento den zavítá rocková legenda Suzi Quatro.
Tahle dáma, která v neposlední řadě také prolomila tabu role žen instrumentalistek v rocku, je stále čilá a aktivní. Čas jí přidal v dobrém na rozhledu a zkušenosti, ale neubral nic na energii a šarmu.
V programu uslyší návštěvníci všechny zásadní písně jejího repertoáru: od A Girl Like Me, přes Rocking In the Free World čí Can the Can po samozřejmě nesmrtelné Stumblin In a If You Can’t Give Me Love. Na pódiu podpoří svoji kapelnici skupina vysoce kvalitních rockových muzikantů včetně brilantní dechové sekce, jíž velí renomovaný britský saxofonista Ray Beavis, který se objevil i v dechové sekci Irish Horns na albu London Calling legendárních The Clash. Má za sebou studiovou či koncertní spolupráci s takovými veličinami, jako jsou Graham Parker, Shakin Stevens, U2, The Boomtown Rats, Rory Gallagher, Cliff Richard, Cliff and the Shadows, Elvis Costello nebo Phil Lynott.
Koncert Suzi Quatro proběhne v brněnské hale Vodova ve čtvrtek 17. 10. 2013. Vstupenky v ceně od 590 Kč jsou exkluzivně v síti Ticketpro.
Suzi Quatro
Suzi Quatro, vlastním jménem Suzi Quatrocchio, se narodila 3. 6. 1950. V dětství a mládí se učila na klavír a bicí, a když jí bylo 14 let, otec jí dal první baskytaru Fender Precision (kterou vlastnila ještě v roce 2007). Svou první skupinu – Suzi Soul & The Pleasure Seekers - založila se svými sestrami ještě v tom samém roce. Tato dívčí kapela absolvovala mimo jiné turné po amerických vojenských základnách, Suzi později popisovala bez sentimentu, jak musely nosit minisukně a paruky, a většina vystoupení se odehrávala v kabaretech, kde záleželo víc na tom, jak vypadají, než jak jim to hraje a zpívá.
V roce 1970 Suzi pozval do Anglie producent Mickie Most, který si jí získal příslibem podpořit jí ve vlastní kariéře a „udělat novou Suzi Quatro“. Předtím totiž dostala nabídku od ředitele amerických Electra Records, aby se stala „novou Janis Joplin“, která by zaplnila mezeru po zemřelé legendě, to ale interpretka odmítla. Dala tedy přednost vlastní kariéře ve Velké Británii, což jí přineslo v sedmdesátých letech úspěchy a řadu hitů: Can The Can (1973, 1. místo anglické hitparády), 48 Crash (1973), Devil Gate Drive (1974, 1. místo v Anglii), If You Can´t Give Me Love (1978) nebo duet s Chrisem Normanem ze Smokie Stumblin´In (1979).
