I v lednu se mohou návštěvníci Jihočeského divadla těšit na porci čtyř jednoaktových moderních baletů v představení s názvem Bez gravitace. Na svědomí jej má trojice choreografů – českobudějovický umělecký šéf baletu maďarských kořenů Attila Egerházi, Petr Zuska tvořící nejen pro Národní divadlo a Portugalec Rui Horta. Tato mezinárodní spolupráce dala vzniknout velice pestrému programu, který není jen zábavný, ale, jak dodává Egerházi: „Nutí i nenásilnou formou k zamyšlení.“

Obyčejné případy vyjadřují potřebu posouvat hranice fyzické náročnosti tance, zkoumat pohyb v jeho extrémní podobě. Choreografie je takřka sportovním výkonem doprovázeným energickou hudbou Les Tambours Du Bronx. Její autor, Rui Horta, byl stejně tak inspirován myšlenkou území a hranic – to ztělesňují tři červené koberce, na nichž je volný pohyb jaksi omezený, a židle na jejich koncích, které očekávají, kdo si na ně příště sedne. Prostor okolo se stává divokou městskou sítí pro čtyři muže a tři ženy, kteří se hledají a nacházejí, opakujíce přitom vytrvale pohybové rituály. Sám Horta k tomu říká: „Vzpomínám si na kreativní proces vzniku této choreografie, který probíhal v rezidenci Macolin ve Švýcarsku, což je středisko pro švýcarské atlety, v němž se připravují na olympiádu. Tato skutečnost hodně inspirovala celý proces tvorby.“

To druhá choreografie – Ztracené iluze – se věnuje lidským smyslům a jejich postupné ztrátě v dnešním přetechnizovaném světě, což znamená vlastně ztrátu přirozenosti bytí a lidskosti. Tanec jako jeden z nejstarších druhů lidské komunikace, taneční rituál, který dá pocítit sílu prapůvodních lidských smyslů.

Bez gravitace, tanec, který dává celému večeru jméno, zkoumá odvěkou touhu člověka po létání, touhu po stavu beztíže, svobodě, volnosti. Přestože jsme se narodili bez křídel, zjišťujeme, že naše duše křídla mají a mohou nás dostat daleko od pozemského materiálního světa.

Poslední odlehčená choreografie nese název Mariin sen, pojmenována byla podle primabaleríny doby romantismu Marie Taglioni a zachycuje její vlastní sen, který vyprávěla svému psychoterapeutovi. „ Není důležité, kdy a jak se mi podařilo nahlédnout do jejího deníku, důležité je, co jsem tam nalezl,“ říká Petr Zuska. Roztancovaná partie čtyř mužů a jedné primabaleríny zacuká koutkem i tomu nejvážnějšímu divákovi.

Lednové termíny představení: 22. 1., 30.1.