Výstava Intimita jako vzdor vzbuzuje na jedné straně soulad, na druhé ostych

Výstava Intimita jako vzdor vzbuzuje na jedné straně soulad, na druhé ostych 

S příchodem června představila intimitu Národní galerie Veletžního paláce ve spolupráci s pařížskou galerií moderního umění Centre Pompidou jako širokospektrální téma skrze sedm audiovizuálních instalací a kovových plátů umístěných na podlaze Velké dvorany v rámci pátého ročníku Move festival. Prezentovaná díla budou k vidění do 9. října.

Mezi rezonující témata vystavovaných umělců patří emancipace menšin jako nástroj intimity, extimita v pojetí vystavování vlastního soukromí na sociálních sítích či vliv pandemie a izolace na intimitu a kontakt mezi lidmi na poli psychologie, sociologie a politiky. Autorkou konceptu a kurátorkou za Centre Pompidou je Caroline Ferreira a kurátorem za Národní galerii Praha je Michal Novotný. Všech sedm instalací propojují kovové pláty ztělesňující těla ptáků, lidí a rostlin. Inspirace Juliena Creuzeta vychází ze 14. poledníku, který vede přes Norsko, Českou republiku, africké státy až po Antarktidu. Promítaná hudební báseň na jednom ze stanovišť podtrhuje poetiku plátů na podlaze.

Britský umělec Rory Pilgrim demonstruje hudební album jako prostor pro sbližování lidí v díle Softwarová zahrada. Zamýšlí se nad propojení technologie s laskavostí, empatií, nad tělesností a jejím politickým podtextem. V instalaci se objevují různá prostředí a věkové kategorie. Vystupující zpěvačky, pěvecký sbor, choreografické zpodobnění softwaru a intimní doteky umocňují sílu myšlenky.

Další zastávku reprezentuje instalace pod názvem La cité de arts. Mona Varichon vytvořila koláže uspořádané ze záznamů na internetu a ze setkání s přáteli. Koláže jsou pojaté na principu vlogů, domácích videí, webového seriálu. V krátkých filmech podporující komunity a jejich sociologické a politické formy vystupují umělci, kteří se navzájem od sebe učí.  

Klišé z romantických seriálů, oper, muzikálů, Disney filmů, toť dílo Život, smích a limerence. Marijke De Roover se snažila zachytit romantickou přitažlivost a obsedantní myšlenky, touhy směrem k objektu lásky, takzvanou limerenci. Zapojen je také lesbický aspekt. Belgická autorka se inspiruje 18. a 19. stoletím v literatuře.

Foto: archiv NGP

Konstrukce kovového karavanu s aktivní obrazovkou uprostřed zobrazuje stereotypní postavení umělce, který dává přednost práci před rodinou. Julie Béna zpracovala toto téma se zaměřením na ženu v postavení matky, manželky a dcery, kdy se mísí vlastní výčitky, rozpor práce a rodiny a k tomu využívá rodinu pro svoji tvorbu. Zvolený žánr hororu, mimika a gesta vykreslují nápaditost a kreativitu krátkého filmu Strakati.

Performeři z LGBT+ komunity předvádějí své taneční pohyby v domácím prostředí. Tanec jako prostředek k dosažení radosti, potěšení a odolnosti v dobách izolace, nemoci, smutku. Záměrem instalace Na tomto světě je potěšilé vše, co nám nepřináší potěšení Hannah Quinlan a Rosie Hastings bylo sledovat dopad pandemie na queer komunitu a s ní spojená témata jako rasismus, transfobie a sexuální agrese.

A na závěr pro mnohé asi nejkontroverznější instalace v sále. Mélanie Matranga obsadila do filmu Lidé její blízké přátele, umělce, kteří hrají sami sebe. Autorka se zaměřuje na falešnost intimity, úzkosti milostných dvojic a milostné scény, ve kterých je napřímo prezentována masturbace jako přirozená součást života.

V případě zájmu o komentovanou prohlídku jsou vypsané termíny 25. srpna ve formě virtuální prohlídky, nebo 15. září a 21. září v podobě prezenční formy.

Foto: archiv NGP

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Národní galerie - Veletržní... nabízí i další akce

Další novinky z umění

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!