Rodeo, whiskey a Bridget Jones. Kiefer Sutherland v Lucerna Music Baru ukázal talent k vyprávění a čuch na skvělé hudebníky

Rodeo, whiskey a Bridget Jones. Kiefer Sutherland v Lucerna Music Baru ukázal talent k vyprávění a čuch na skvělé hudebníky75%

Charismatický herec a hudebník se svou kapelou přesně trefil gró úspěšné country muziky ze Spojených států. Při první návštěvě české metropole vsadil na osobní příběhy a špičkové hudebníky v čistém a žánrově zřetelném vystoupení.

Koho by to bylo napadlo, že ten sympatický blonďák, který před lety visel v pražském metru a hlásal příchod jednoho z nejlepších seriálů všech dob do tuzemských televizí, bude na začátku nového desetiletí křepčit na komorní pražské scéně jako kdyby přicválal z Los Angeles na kobyle. Nebyli bychom přitom daleko od pravdy, protože syn slavného otce, herce Donalda Sutherlanda a taktéž herečky Shirley Douglas, jezdil v devadesátých letech po rodeech, což hrdě připomíná i na všech svých koncertech Prahu nevyjímaje.

Kiefer Sutherland už dávno není jen Jackem Bauerem, Nelsonem Wrightem z Hráčů se smrtí nebo volajícím z Telefonní budky. Herectví sice zdaleka nepověsil na hřebík a letos se objeví například v seriálové adaptaci Uprchlíka (v původním snímku si zahráli Harrison Ford a Tommy Lee Jones), ale hlavní náplní jeho života je nyní hudba a z jeho prezentace na pódiu se zdá, že jí byla vlastně tak trochu odjakživa.

Sutherland skvěle naplňuje prototyp více než obstojného country hudebníka. Píše písně o životě - v jeho případě tedy o dobrém pití, rodeu, rodině a přátelích - a v tradičním klobouku vypráví, jakou pro něj mají skladby hodnotu, na koho při nich myslel, čeho se týkají. Jeho vystoupení je autentické, charismatické jako umělec sám, ale hlavně skutečné a nevyumělkované.

Nejde jen o další pokus herce začít novou kariéru, která bude znamenat slávu a ovace v halách, klubech a na festivalech. Publiku se otevírá, zpívá o věcech, jež jsou mu blízké a nikoho neopíjí rohlíkem. Stejně jako nebude nikoho přesvědčovat o tom, že má v hrdle dar od boha. I přes jeho přirozeně nakřáplý hlas (v Praze i s lehkou nemocí) není světovým zpěvákem ani výjimečným kytaristou. Zato kolem sebe dokázal shromáždit řadu fantastických parťáků a parťaček do kapely, jmenovitě Jess Calcaterru, Austina Valleja, Josepha De La O a Phila Parlapiana, a celý country balíček skvěle prodal.

S dvěma solidně přijatými alby Down In A Hole a Reckless & Me už objíždí svět pátým rokem. Povětšinou hraje v menším, intimnějším prostředí, kde je publiku blíž. Kritéria naplnil i pražský Lucerna Music Bar, kde Sutherland přivítal přesně o půl osmé večer diváky skladbou Rebel Wind. Během koncertu uvedl několik skladeb krátkým příběhem.

Titulní skladba druhé desky Reckless & Me byla inspirovaná oblíbeným koněm, Saskatchewan zase napsal v letadle v domnění, že se nestihne navždy rozloučit se svou matkou v jejím rodném městě. Faded Pair of Blue Jeans věnoval těm párům, které drží spolu a zvládly překonat veškeré nesnáze a v Shirley Jean fantazíruje o muži v cele smrti a jeho posledním dopise jediné dívce, která mu zůstala v hlavě. Přestože tvrdí, že milostné písně v jeho práci téměř chybějí, jeví se jako skrytý romantik. Publikum rozesmál při vzpomínce na vznik jednoho z mála love songů I'll Do Anything.

"V pátek večer jsem se svým psem seděl doma a koukal na Deník Bridget Jones. Sledovali jsme scénu, ve které ze sebe hlavní hrdinka chrlí hromadu důvodů proč ji zřejmě Mark Darcy, postava Colina Firtha, nemá rád. Když konečně domluví, on odpoví: 'I love you just the way you are'- miluji tě takovou, jaká jsi. Proč mi to nikdy neřekne můj pes?" Naprosté klišé tak k pobavení přítomných otočil ve veselou historku a shodil ze sebe masku drsňáka, kterou se popravdě celý večer ani jednou nesnažil udržet. Jako bonus přidal třiapadesátiletý hudebník několik coverů od Toma Pettyho či Juda Colea a celou show zakončil přídavkem Agave z loňského alba Reckless & Me a také svou verzí Knockin' on Heaven's Door od Boba Dylana.

Lucernu Music Bar Kiefer Sutherland jen o pár lístků nevyprodal, ale lehce tušíme, jak těžké je našincům nabízet syrové americké country. U těch co přišli ale vyhrál svým charismatem, absencí přetvářky či umělecké pózy a hrou s těmi nejlepšími hudebníky. Někteří možná litovali, že v playlistu chyběla skladba Not Enough Whiskey, ale i bez lahodného destilátu měla show šťávu a gradovala do velkého finále, po kterém se slušelo smeknout onen kovbojský klobouk. Dokud totiž bude spokojený herec-hudebník hrát svoje milované country, bude pohodu přenášet i na své posluchače. A to má cenu zlata.

Foto: Beth Elliott 

Názor informuji.cz: 75%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Další hudební novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!