Kukačky v divadle se hlasitě smějí, ale Keseyho opus by měl být především o psychologickém dramatu

Kukačky v divadle se hlasitě smějí, ale Keseyho opus by měl být především o psychologickém dramatu35%

Divadlo Radka Brzobohatého představilo adaptaci úspěšného románu Kena Keseyho, který později skvěle natočil i český režisér Miloš Forman. Přelet dle svých žánrových zvyklostí ale novoměstská scéna nabízí jako komedii, kde mrazivé drama hledá divák marně.

Aby se vyhnul vězení, zvolil psychiatrickou léčebnu. Ale možná udělal tu největší chybu svého života. Jen málokdo nezná román a oscarovou verzi slavného díla rodáka z Colorada. Podobu McMurphyho vykreslil vynikající Jack Nicholson, stejně jako diváci nezapomínají na geniálně zahranou postavu vrchní sestry Ratchedové v podání Louise Fletcher. Co si tedy divadelní verze Dalea Wassermana v režii Lukáše Buriana od svých předků vzala?

Rozhodně je to smysl pro legraci a odlehčená atmosféra jinak psychologicky náročného prostředí. Sám režisér Lukáš Burian (kterého alternuje Miroslav Hrabě) v roli suveréna McMurphyho udělá z léčebny holubník a nutí své nové spolubydlící, aby se na svůj pobyt nedívali černobíle. Ústřední postava zapadá do mozaiky příběhu dobře, protože přesně tak má recividista Randle působit. Vyvažovat ho má hrůzná sestra Ratchedová, v divadelní verzi však funguje pouze jako rozptýlení od veselých hrátek v čele s divochem, co ji nepřestává provokovat.

 

Přitom právě ona mát být ztělesněním zla, které postupně vygraduje do něčeho odporného a nestravitelného. Úsměv nového chovance musí změnit v křeč a následně bezmoc, aby v závěru sledovala jeho pád, vyprávěný hluchotu předstírajícím náčelníkem Bromdenem. Romana Goščíková hrála úlohu Ratchedové v pokročilém stádiu těhotenství, ale i bez většího bříška by zřejmě nedokázala upozadit něhu v očích a mimiku, kterou nedokáže trápit osazenstvo léčebny natolik, aby v divákovi budila hrůzu.

V zásadních momentech potom Burianův ansámbl rychle odehrává neštěstí, které zkrátka do komediální verze u Brzobohatých nezapadá do nastaveného vzorce. Kdo zná hry, které běžně divadlo nabízí, pochopí proč. Ale ne všechno se dá hrát s takovou nadsázkou, byť je v určité dávce pro Přelet nad kukaččím hnízdem potřebná. Pokud ale herci nasazují masku komedie, musí bezpečně ztvárnit i její protipól. Keseyho román, jakkoliv místy zábavný, není úspěšný kvůli šaškovi, ale ve výsledku kvůli královně v čepci, která nechá opilce s pomyslnými rolničkami na hlavě prakticky popravit. A tak to v Divadle Radka Brzobohatého rozhodně nepůsobí.

Chuť si divák může spravit opakovaným zhlédnutím filmu nebo novou výzvou v podobě chystaného seriálu v produkci Netflixu. Zní to paradoxně, ale pro úspěšnou divadelní adaptaci nejsou blázni na Praze 1 dostatečně vážní a bohužel tak celou hru odepisují. V porovnání se skvělou knihou a váženým filmem je pak přístup divadla fatální.

Názor informuji.cz: 35%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Fotografie k článku

Kukačky v divadle se hlasitě smějí, ale Keseyho opus by měl být především o psychologickém dramatuKukačky v divadle se hlasitě smějí, ale Keseyho opus by měl být především o psychologickém dramatu
 

Mohlo by se ti líbit...

Další divadelní novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!