Dějová linka, kterou si alespoň přibližně vybaví asi každý ze svých dětských let, sleduje klasický pohádkový zápas dobra a zla. Ocitáme se na křtinách novorozené královské dcery Růženky, jíž sudičky, v čele s Šeříkovou vílou zosobňující dobro (Eleonora Romano), přisuzují krásu, štědrost, neohroženost, smělost a mnoho dalších pozitivních vlastností. Nebyla by to ale pohádka, aby se neobjevila i sudička poslední – zlá víla Carabosse, která jí za trest, že na ni při křtinách zapomněli, přiřkne krutý osud. V den svých 15. narozenin se Růženka píchne o trn růže a zemře…

Šípková Růženka na Otáčivém hledišti. Foto: Michal Hančovský

Původně téměř čtyřhodinový balet s hudbou Petra Iljiče Čajkovského uvádí Jihočeské divadlo v 1,5 hodiny trvajícím přepracování ředitele Taneční konzervatoře hl. m. Prahy a uměleckého ředitele Bohemia Baletu Jaroslava Slavického, který svou pozornost soustředil na nejkrásnější hudební i taneční části a zdůraznil ústřední boj dobra a zla i srozumitelnost dětskému divákovi. Jeho verze zachovává klasickou krásu a estetiku tance na baletních špičkách a společně s výpravnými kostýmy a scénou renomovaného českého divadelního výtvarníka Josefa Jelínka dodává baletu tu správnou dávku romantické i vznešené krásy a elegance – tedy přesně to, co bychom od klasického baletu čekali.

Velká část představení se odehrává na terase působivě nasvíceného rokokového letohrádku Bellarie, který jako by se opravdu proměnil v nádherný královský zámek a alespoň na chvíli se opět zaskvěl v celé své kráse (skutečná celková oprava letohrádku je naplánována na období 2019 - 2021). Nebylo by to ale Otáčivé hlediště, aby nevyužilo jedinečné možnosti zapojit do představení celé širší okolí zámecké zahrady, i když to zvláště na tanečníky v baletních špičkách klade zvýšené nároky. Na terasu letohrádku i do trávy zámeckého parku tak přibyl přenosný taneční parket, výjimkou ale nejsou ani taneční čísla přímo v trávě a na okolních písčitých cestách. 

Šípková Růženka na Otáčivém hledišti. Foto: Michal Hančovský

Celou atmosféru příběhu dokreslují tajemné kouřové efekty linoucí se tmou, již zmíněné výpravné kostýmy, nádherná hudba i působivý videomapping, který celou Bellarii doslova pokryl záplavou kvetoucích růží. Jistou nevýhodou je omezený prostor hlavního tanečního parketu na terase před letohrádkem, na němž je někdy znát nedostatek místa pro všechny tanečníky nebo figury náročnější na prostor. To je ovšem vynahrazeno autentickými možnostmi skutečné stavby, které na klasické divadelní scéně musí vyřešit kulisy – kde jinde máte již předem připravený ideální balkon na královské projevy či romantické schodiště pro majestátní příchod obyvatel zámku. Speciálně pro toto představení přibylo k Bellarii i dočasné schodiště z terasy do zámeckého parku. 

Z postav svými tanečními výkony, bezchybným provedením figur a ladností pohybů představení suverénně kralovala sama Růženka v podání Rosy Marie Pace. Velmi impozantní však byla i postava zlé víly Carabossy. Tedy, chtělo by se téměř říci zlého čaroděje Carabossy, neboť této role se v představení zhostil držitel celostátní ceny Thálie a přední sólista baletu Jihočeského divadla Zdeněk Mládek, který ostatní převyšoval nejen svou výškou, ale i dramatickým ztvárněním role. Působiví byli i jeho čtyři pomocníci představující netopýry a to zvláště ve chvíli, kdy se znenadání začali proplétat přímo mezi diváky na Otáčivém hledišti.

Šípková Růženka na Otáčivém hledišti. Foto: Michal Hančovský

V posledním jednání dostaly velký prostor i pohádkové postavy, které si z filmových a knižních zpracování Šípkové Růženky nepamatujeme, ačkoliv v původním Čajkovského baletu jsou: Kocour v botách s Bílou kočičkou, princezna Florina a Modrý pták či Červená Karkulka s Vlkem. A ačkoliv právě v této chvíli spadly na Otáčivé hlediště i taneční plochy první dešťové kapky kladoucí na tanečníky zvýšené nároky, představení pokračovalo i přes začínající nepřízeň počasí až do svého velkolepého finále. 

Jak už to ve správné pohádce musí být, dobro nakonec zvítězilo a Růženka s princem Desiré (Magnum Phillipy) oslavili svou svatbu navzdory všem úkladům víly zla a 100 letům spánku, která je od sebe dělila. A štěstí přálo i dnešnímu představení – opravdu prudce pršet začalo, navzdory předpovědím, až hodinu po jeho skončení, když už byli všichni návštěvníci i protagonisté bezpečně v suchu.

Úvodní foto: Michal Hančovský, archiv OH Jihočeského divadla

29.7.2019 | Andrea Morkusová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout