KVIFF 2019: Do portfolia bizarních i silných zážitků je to velký zářez, řekla Třeštíková o uvedení dokumentu Forman vs. Forman v Cannes

KVIFF 2019: Do portfolia bizarních i silných zážitků je to velký zářez, řekla Třeštíková o uvedení dokumentu Forman vs. Forman v Cannes 

Pro Helenu Třeštíkovou je červen minimálně v tomto roce významným obdobím. Přijali ji jako členku americké filmové akademie a v Cannes i Karlových Varech uvedla nový dokument Forman vs. Forman, na kterém pracovala společně s Jakubem Hejnou.

Ten se ale mohl jmenovat úplně jinak. Ve hře byla "Formanova cesta za svobodou" nebo Forman o Formanovi. "Zdálo se nám to ale moc patetické," vysvětlil Hejna. Jednoznačně se pak všichni tvůrci shodli na současném názvu. "Formana totiž můžeme vnímat jako režiséra českého i amerického. Nebo jako člověka, který analyzuje sám sebe, i když to nechtěl," okomentoval Hejna význam názvu. "Nebo také odkazuje k tomu, že byl outsider i vítěz," doplnila ho Třeštíková.

Vybírání názvu ale předcházely měsíce probírání se hodinami dokumentů a reportáží o známém režisérovi. Forman vs. Forman je totiž snímek založený na střihu, přesněji na skládání útržků Formanova života z už natočeného materiálu. Proto také jako spolurežiséra přizvala česká královna časosběrných dokumentů Jakuba Hejnu, který s ní pracoval na podobně laděném filmu Zkáza krásou o Lídě Baarové.

"Ideou bylo, aby Forman ve filmu vyprávěl sám o sobě," vysvětlovala Třeštíková. "Věděli jsme, že budeme mít velké množství materiálu a zároveň jsme se chtěli vyhnout těm častým mluvícím hlavám," pokračovala. Aby udělali koláž, která bude držet sama o sobě, strávili ve střižně nakonec více než čtyři měsíce.

Hledání třívteřinového záběru

Paradoxně jedním z nejsložitějších úkolů bylo najít krátký dobový záběr helikoptéry k jedné z Formanových promluv v Cannes, kde byla slyšet v pozadí a nedala se vyčistit. "Dala jsem Kubovi za úkol, aby hlavně nebyla ruská," vyprávěla režisérka. Hejna nakonec záběr našel. "Ale pak přišel náš zvukař a řiká nám: 'Ty vole, to není helikoptéra ale letadlo," uzavřela se smíchem. Museli tak hledat nanovo.

Forman vs. Forman je vyprávěný chronologicky a zachycuje nejdůležitější momenty z jeho osobního i profesního života. "Taky jsme se ale snažili dostat do filmu jeho životní téma, což byla svoboda. A vedle toho dílčí témata jako outsiderství," popisovala vznik dokumentu Třeštíková. 

K materiálu se ale tvůrci dostávali postupně. O některém věděli, například o dokumentu Chytilová vs. Forman právě od Věry Chytilové. Některé záběry k nim ale přišly náhodou a museli tak přestříhat hotové pasáže.

"Někdo nám řekl, že dokument o Formanovi točili i Švédové. Dala nám ho rodina, ale potom se nám ozvali ze švédské televize a poslali další materiál. V něm bylo, jak Forman v plavkách zaníceně vypráví o životě. To jsme nemohli vynechat," smála se Třeštíková. Švédové nakonec měli i making of k filmu Hoří, má panenko. Z něj tvůrci použili záběry z bálu, které propojily právě s tímto materiálem.

Začátek vs. konec

Dalším náročným úkolem bylo vybrat úvodní a závěrečnou scénu. "Nejdříve chtěla Helena začít tím, že Forman dostává Oscara. Myslela si, že to bude poetické," řekl Hejna s tím, že jemu se nápad od začátku nezdál. Nicméně sestříhal záběry podle přání zkušené režisérky. "Žila jsem v domění, že jsem vymyslela úžasný úvod. A pak přišly producentky a všechno bylo špatně," krčila rameny Třeštíková. Nakonec se tedy dohodli, že snímek začne tím, jak Forman běhá kolem svého domu v Americe v červené teplákovce.

A tím ostatně i končí. Míhající se červenou skrvnou, která je vytažená právě z počáteční scény a před kterou se mění názvy filmů jednoho z nejznámějších českých režisérů. Původně za nimi ale měla být kouřící Formanova podobizna. Ani to ale Třeštíkové neprošlo.

Formanův návrat do Cannes

Producentky Kateřina Černá a Alena Müllerová se pak snímek snažily dostat na významné evropské festivaly. V Berlinale ho nepřijali. "Deset dní před festivalem v Cannes se ale ozvali právě odsud, že dokument berou do hlavní soutěže. A poslali seznam požadavků," vysvětlila Černá. Nastaly čtyři chaotické dny, ve kterých museli tvůrci připravit titulky, sestřihy i tiskové zprávy, pak už následovala cesta do Francie.

"Nikdy v životě by mě nenapadlo, že se to stane," vzpomínala Třeštíková. "Bylo to intenzivní. Je tam velmi příšný protokol. A organizace je taková, no, nejsou to Němci," pobavila Müllerová.

Čtveřice také společně zavzpomínala na několik vteřin slávy na místním červeném koberci. "Po cestě nám komolili jména," upřesnila Třeštíková. "Do portfolia bizarních i silných zážitků je to prostě velký zářez."

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Filmové recenze

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!