ROZHOVOR: Chceme ukázat, že sexualitě se věnují i seriózní profese, téma je v ČR stále tabu, říká Michal Rejzek

ROZHOVOR: Chceme ukázat, že sexualitě se věnují i seriózní profese, téma je v ČR stále tabu, říká Michal Rejzek 

Bohemian Taboo Stories – tak zní titul připravované knihy s příběhy osobností věnujících se oblasti sexuality a erotiky, o nichž se podle jejího spoluautora Michala Rejzka mluví v české společnosti stále příliš málo. Ke změně by mohla přispět právě chystaná publikace, kterou můžete podpořit v rámci kampaně na portálu HitHit.

Proč je podle vás třicet let po sametové revoluci sex a erotika pro českou společnost stále tabu?

Podle mě tu chybí komplexní způsob vzdělávání. Nejenom o sexualitě, ale i o mezilidských vztazích. Sice už jsem ze školy dlouho, ale když jsem se poptal mezi známými, kteří mají dospívající děti, všichni mi potvrdili, že sexualita se na školách neřeší skoro vůbec. Výchova se omezuje jen na strašení o negativních důsledcích sexu, ať už nemocech nebo riziku otěhotnění.

Toto téma ve mně nejvíce zarezonovalo, když se mi před osmi lety narodil syn a já zjistil, že je pro děti všechno úplně přirozený. Děti zpočátku nemají žádný stud, nevědí, že jejich tělo má nějakou hodnotu – pak tomu dospělí začnou dávat nálepky a děti začnou pochybovat. Ptají se třeba, proč najednou nesmím běhat nahej, když jsem doteď mohl, co je na mém těle špatného? S manželkou jsme se dohodli, že synovi nebudeme do života vnášet předsudky.

Přebal chystané knihy Bohemian Taboo Stories. Foto: archiv Michala Rejzka

Lidé dětem nevysvětlují, že vztahy jsou mnohem složitější, že důvěra se buduje postupně, že proto není rozumné posílat své mu nahé fotky někomu, koho znám chvíli, a už vůbec ne, pokud ho znám jen virtuálně. Také jim neříkají, že masturbace je ve skutečnosti hrozně důležitá pro poznání vlastního těla a pocitů.

Byl byste tedy pro změnu školních osnov?

Já nejsem zastánce žádných osnov, metodických plánů ani ničeho podobného. O tom to není, jsme individuality a je důležité chápat, že právě snaha o unifikaci vzdělávání vede k tomu, že děti škola baví méně a méně. V prvé řadě by se měla celkově změnit atmosféra, měli bychom se naučit být otevření, zvídaví a upřímní. Je to především o nás, o rodičích. Na jednu stranu je všude snadno dostupná pornografie, kterou nikdo nikdy nezakáže, protože je to ohromný byznys a motor internetu.

Na stranu druhou na sociálních sítích a čím dál častěji i na jiných částech internetu potlačuje zobrazování nahoty umělá inteligence, která je naprogramována tak, že maže nebo označuje za nevhodný umělecký, vědecký, terapeutický a jiný užitečný obsah, což u lidí vyvolává pocit, že je na sexualitě něco špatně. Komerční pornografie ale zůstává přístupná komukoliv, na rozdíl od estetické. S tou se lidé setkávají zřídkakdy.

Liší se podle vás přístup k sexualitě v zahraničí na rozdíl od tuzemska?

Mám srovnání se zahraničím, kde školy běžně chodí na výstavy s erotickým uměním a učitelé děti vzdělávají. Děti v těchto zemích vědí, že nahota v umění a sexualita obecně má i velký historický význam ve smyslu vzdávání holdu něčemu životadárnému až božskému. V Česku se o těchto záležitostech rodiče s dětmi stydí bavit.

I to byl důvod, proč jsme začali tvořit naši knížku. Chceme ukázat, že erotika a sex nejsou jen „prasárničky“, ale že se této oblasti věnuje spousta seriózních profesí. Je to samozřejmě běh na dlouhou trať, ale o věcech, které způsobují problémy, se musí začít mluvit.

Náhled knihy Bohemian Taboo Stories. Foto: archiv Michala Rejzka

Když se o nich mluvit nebude, důsledky budou nedozírné. Zabijeme talent a tvůrčí potenciál současným mladým umělcům, kteří, pokud svá díla nebudou mít možnost prezentovat na internetu, je časem přestanou tvořit a budou se raději věnovat něčemu, čemu internetoví roboti nedají nálepku „nevhodný obsah“. Žijeme v době internetu, je to nejdůležitější komunikační prostor dneška. Naše těla ale žádný nevhodný obsah nemají. Tento překroucený pohled na sexualitu je potřeba změnit.

S jakými nejčastějšími předsudky se v tomto směru setkáváte?

Hlavně s takovým, že každý, kdo se zabývá lidskou sexualitou, dělá něco úchylnýho nebo je sám nymfoman. Lidé si nedokážou racionálně zdůvodnit, že by se někdo mohl věnovat lidské sexualitě, aniž by k ní sám měl explicitní sklony.

Vás už také někdo takto onálepkoval?

Samozřejmě taky, ale o mně to není, ani mi to nevadí. Spoustě lidem to ale způsobuje psychické problémy. Podle výzkumů má až 90 procent populace nějaká stigmata způsobená potlačováním sexuality. Buďto jde o negativní zkušenosti jako obtěžování či znásilnění, o nichž nemají s kým mluvit, nebo o případy lidí s určitou sexuální potřebou, kterou nemohou v partnerském životě uplatnit z obav, že by je ten druhý odsoudil.  

Co bylo podnětem ke vzniku knihy?

Impulzem byla právě moje několikaletá zkušenost ze zahraničí, konkrétně z Austrálie, Holandska a Španělska, kde je mnohem otevřenější společnost, jež se dokáže o těchto tématech bavit bez předsudků. Po návratu jsem zjistil, že ač jsme ateistická země, která se po revoluci ve spoustě oblastí hodně otevřela, k sexualitě máme, pro mě nepochopitelně, dost nevyjasněný postoj.

Fotografie z vystoupení Prague Burlesque v knize. Foto: Bet Orten

Původně jsme uvažovali o vydávání časopisu, tento druh na českém trhu totiž chybí. Na to jsme ale neměli časové možnosti, rozhodli jsme se tedy pro knihu. Spolupracuju na ní s kamarády, kteří mají zkušenost s psaním. Nejde o přepis rozhovorů, naopak se snažíme o čtivou formu povídek se zápletkou a vývojem.

Týkají se jednotlivé povídky vždy jiného tématu, nebo v nich jde o přístup k sexualitě obecně?

Většinou se týkají okamžiku, kdy se u vybraných osob objevila potřeba věnovat se této činnosti. Vyprávějí, co je ovlivnilo, kdo je nasměroval nebo co se jim stalo, že se sexualitou začali zabývat. Mimo jiné tam čtenáři najdou příběh Johany Nejedlové, která byla sama obětí sexuálního predátorství.

Takových lidí je v naší společnosti bohužel hodně. Často vás to traumatizuje natolik, že zanevřete na vztahy. Nebo hledáte způsob, jak se s tím vyrovnat. A třeba to přetavíte v něco užitečného i pro ostatní – Johana v tomto případě založila projekt Konsent věnující se problematice obtěžování.

Vaše kniha nese v překladu název České tabuizované příběhy…

Jde trochu o dvojsmysl. Buď se to dá vykládat tak, jak říkáte, nebo jako Příběhy bohémských tabu. Knihu bychom rádi vydali i v angličtině, protože téma se týká celé naší západní civilizace, nejen Česka. Proto lze její název vykládat dvojím způsobem.

V čem jsou nastíněná tabu bohémská?

Název knihy samozřejmě není všeříkající, spousta osob v knize ale pochází z umělecké branže a jsou to do velké míry bohémové. I vypravěči z ostatních oborů, byť jsou třeba profesoři na univerzitách nebo už jsou v důchodovém věku, jsou také bohémští, otevření, nesvazovaní konvencemi.

Ilustrace z knihy Bohemian Taboo Stories od Myokard. Foto: archiv Michala Rejzka

V knize zpovídáte osobnosti s nejrůznějšími profesemi od vědkyně přes fotografa až po sexuální asistentku pro postižené. Kolik jich celkem představíte?

Dvacet jedna. Máme dvacet povídek a v jedné z nich vystupuje manželský pár – mladí psychologové z Kladna, kteří se zaměřují na poradenství v oblasti intimity s přesahem na BDSM pozitivní jedince.

Mají vypravěči obdobný přístup k tematice, nebo se liší?  

Je to hodně individuální. Pro některé to byla traumatizující cesta, u některých vcelku normální vývoj, který původně plynul z jiných zájmů než o sexualitu – například u profesora Matěje Vaněčka, který na Filozofické fakultě UK vyučuje předmět Pornografie a nová média. Sám je silně věřící katolík a se sexem začal poměrně pozdě, jeho zájem ale byl primárně upřen na proměny médií. Zkoumá, na co všechno má pornografie vliv, včetně spousty pozitivních důsledků, o kterých se dočtete v knize.

Zkoušeli jste před spuštěním crowfundingové kampaně knihu nabídnout nakladatelstvím?

Ne. Nakladatelství se vyplatí pro autory, kteří knihu píšou sami, a nás je celkem čtrnáct, už jen právně by to bylo velmi složité. Nakladatelství autorům vyplácí naprosto zanedbatelná procenta z tržeb, po finanční stránce by to pro nás bylo neřešitelné.

Ilustrace z knihy Bohemian Taboo Stories od Katastrofé. Foto: archiv Michala Rejzka

Zadruhé, v crowfundingové kampani do projektu zapojíte přímo lidi, které dané téma zajímá a kteří se na něm chtějí podílet. Z marketingového hlediska má crowfunding výhodu lepších možností medializace. Je tu ale samozřejmě obrovské riziko – pokud nedosáhneme cílové částky, peníze se musejí vrátit všem přispěvovatelům.

Máte v takovém případě plán B?

Knihu bychom buďto zafinancovali z vlastních zdrojů, nebo bychom se snažili najít partnera, který by projekt podpořil.

Kromě publikace chcete vytvořit platformu pro vzdělávání, osobní rozvoj či podporu umění v činnostech spojených s oblastí erotiky. Jak konkrétně bude vypadat?

Rádi bychom v Praze otevřeli multifunkční prostor, kde bychom mohli veřejnosti nabízet přednášky, výstavy, poradenství, různé podoby vzdělávání nebo diskuze na tato témata. Bohemian Taboo má v tomto ohledu lidem co nabídnout. Je to velmi široké téma a zaslouží si komplexnější pohled.

Foto: archiv Michala Rejzka

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!