Karafiátová vs. sametová revoluce. Paralely mezi převraty v Portugalsku a Československu hledá výstava v GHMP

Karafiátová vs. sametová revoluce. Paralely mezi převraty v Portugalsku a Československu hledá výstava v GHMP 

V čem se podobá tzv. karafiátová revoluce v Portugalsku na jaře 1974 a sametová revoluce v tuzemsku z roku 1989 a jak na ně reagovali výtvarní umělci? Otázky si položili tvůrci nové výstavy v Galerii hlavního města Prahy, která bude v Městské knihovně přístupná od 30. dubna do 29. září.

Východiskem pro novou výstavu Karafiáty a samet / Umění a revoluce v Portugalsku a Československu je zlomový rok 1968, který hraje důležitou roli jak v československé, tak portugalské historii – pro oba státy znamenal naději v konec nedemokratického režimu, kterou v tuzemsku zmařila srpnová okupace a v Portugalsku pokračování koloniální války – svobodu zde přinesla až tzv. karafiátová revoluce v dubnu 1974, zatímco u nás se pokojný převrat odehrál až o patnáct let později.

Výstava, která se koná ve druhém patře Městské knihovny v Praze, představuje práce československých a portugalských výtvarníků, kteří svou tvorbou na totalitní režimy reagovali. Jednotlivé části expozice se věnují existenciálním projevům, tělesnosti, happeningům, performanci, akčnímu umění a vizuální poezii.

Pavel Štecha, 17. listopadu 1989, Praha, 1989. Foto archiv GHMP

Jde zároveň o vůbec první souhrnnou přehlídku portugalského vizuálního umění v Česku – ze zdejších umělců se v expozici objeví mimo jiné Helena Almeida, Lourdes Castro nebo Ana Vieira. Z českých výtvarníků jsou zastoupeni Olbram Zoubek, Adriena Šimotová, Milan Knížák, David Černý a další.

Opomenuta však není ani mladší generace, která se zamýšlí nad otázkou revoluce a totality. Svá díla zde ukáže Zbyněk Baladrán, Jan Pfeiffer, Filipe Marques, Carla Filipe nebo česko-portugalská umělkyně Ana de Almeida, která umělecky ztvárnila úvodní timeline s dobovými dokumenty.

Tato časová osa nabízí dějinné momenty, které spojovaly obě země zejména v průběhu nástupu autoritářských režimů, a reflektuje zpravodajské materiály tehdejší Československé televize, soudobý tisk, literaturu, plakáty a dokumentární fotografii.

José de Guimarães, O Rei Mandou que o Soltassem, 1966. Foto archiv GHMP

Výstavou se do české metropole symbolicky vrací i portugalské osobnosti, které přijely podpořit naši demokratizaci. Padesát tisíc růží, které rozdali na Národní třídě, se stalo symbolem solidarity. Právě oni zprostředkovali kontakt mezi portugalským prezidentem Mário Soaresem a Václavem Havlem, stejně tak jako automobil, kterým náš první porevoluční prezident dorazil na inauguraci na Hrad. Expozice nechává nahlédnout do jejich soukromých archivů.

Július Koller, Československo, 1968. Foto archiv GHMP

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Další novinky z umění

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!