Trabanty byly ve své době fenoménem a dosud jich je podle statistiky v registru aut přihlášených přes 20 000 kusů. Jsou ale i životním tématem Martina Hucla, který všechno okolo nich sbírá již od mládí. “Trabant byl v době, kdy ho vymysleli, moderním autem na evropské úrovni a špičkou v porovnávacích testech s tehdejší konkurencí," vysvětluje Hucl.

Trabant muzeum Motol. Foto: Andrea Morkusová

Když pak postupem času začal přemýšlet, co se svou sbírkou trabantů podnikne, aby ji mohl i nadále rozvíjet, zrodil se nápad zpřístupnit ji veřejnosti jako muzeum pro automobilové fandy i rodiny s dětmi. “Sbírám všechno, co je dvoutaktní, a trabanty jsou teď moderní. Tak jsme si říkali, že by na ně lidi nejspíš chodili.”

Expozice muzea však není uzavřená a těžko říci, jestli někdy bude – jako každý správný sběratel a fanoušek se Martin Hucl stále poohlíží po dalších exponátech a vzácnostech, které ještě získat jdou.

“Pokud chcete hezké auto, tak je trochu problém ho sehnat. Většina toho, co tady vidíte, je v původním stavu bez renovace. Občas se nějaké skvělé objeví, ale to bývá rychle prodané, nebo se na něj dlouho čeká. Dřív jsem třeba neměl žádné šestistovky, ale postupně za ta léta se někde objevily. Těžko ale říci, že by pro mě bylo něco nejcennější nebo nejzajímavější. Všechna ta auta jsou něčím zajímavá.”

Větším problémem, kromě občas chybějících financí, tak zůstává pouze místo, které v relativně malém prostoru muzea musí využívat nanejvýš nápaditě. Velká část trabantů proto stojí i venku před muzeem.

Trabant muzeum Motol. Foto: Andrea Morkusová

V muzeu je v současnosti k vidění kompletní historie výroby značky Trabant od prvního předchůdce Trabanta AWZ - P70 (1954) přes Trabant P 60 (600), nejběžnější a nejznámější provedení Trabant 601, až po nejnovějšího čtyřtaktního Trabanta 1,1 s motorem původem z VW POLO (1989 - 1991), se kterým byla výroba těchto vozů v roce 1991 ukončena.

Nenajdete tu však pouze sbírku trabantů, ale i obraz tehdejšího životního stylu, který vás vezme na cestu časem. “Jsou tu i různé dobové věci a hračky z bývalé NDR, co si lidi pamatují, takže to není jen pro fandy aut, ale i pro lidi, které třeba auta moc nezajímají, ale líbí se jim kontext, nebo si pamatují, že měli právě tyhle hračky. Maminky se rozplývají, že měly myčku a pračku, nebo že ji měla kamarádka a ony jí zaviděly," dodává s úsměvem Hucl.

Najdeme tu třeba i podomácku vyrobený přívěs z části vyřazeného auta nebo kompletně vybavenou opravářskou dílnu s autentickým závodním trabantem. Z těch nejnovějších věcí jmenujme před muzeem umístěný model z lega.

Trabant muzeum Motol. Foto: Andrea Morkusová

Děti i dospělé zabaví speciální prohlížečky diapozitivů, tabule nad automobily, na nichž si po sklopení můžete prohlédnout fotografii motoru nebo rozříznutou autentickou kabinu, ve které si zkusíte, jak se tehdy v trabantu sedělo, řídilo a řadilo.

Sledovat z ní můžete i několik filmů a spotů – od německé reklamy na moderní a rychlé auto až po komickou ukázku z filmu Ten svetr si nesvlíkej, v němž vedou Iva Janžurová a Petr Nárožný dnes již kultovní dialog: “Ty chlastáš a já se mám trápit s tímhletím křápem," durdí se Janžurová. "Formuluj přesně. To není křáp, ale auto Trabant. A já jsem nenasával, podle vyhlášky stačí pouhé požití alkoholických nápojů,” kontruje jí se stoickým klidem Nárožný.

Při pohledu na dráhu s autíčky, na které řádí malý kluk se svým tatínkem, se nabízí otázka, jestli do muzea chodí častěji rodiny s dětmi, nebo automobiloví fandové:  “Určitě rodiny s dětmi. Těch fandů totiž zase tolik není. My jsme v době otevření muzea měli malinké děti, tak jsme si řekli, že je potřeba přidat do expozice něco na hraní, zatímco si rodiče muzeum v klidu prohlédnou,” upřesňuje Hucl.

Trabant muzeum Motol. Foto: Andrea Morkusová

Objekt, v jehož prvním patře sídlí muzeum, vybudoval Autosportklub Praha, který tehdy sdružoval největší počet činných závodních jezdců v Československu. Ten ideově vedl poválečný automobilový závodník Viktor Mráz za vydatné pomoci maminky dnešního majitele Trabant muzea, Heleny Huclové, a dalších členů.

Také oni mají v muzeu své místo, stejně jako artefakty z doby, kdy trabanty byly oblíbenými auty k závodění. “Maminka závodila s trabantem, než jsem se narodil. Pan Mráz byl něco jako můj dědeček. Mámu původně přivedl k tomu, aby závodila, a mě pak přivedl k opravám veteránů,” vysvětluje Hucl. Když ale přijde otázka, kdo tedy u nich doma nejčastěji řídil, přichází překvapivá odpověď: “Určitě tatínek. Maminku si za volantem skoro nepamatuji, ona se pak řídit bála.”

Málo se ví i to, že právě zde začala cesta populárních žlutých trabantů napříč kontinenty. “Když si Dan Přibáň v roce 1999 koupil prvního trabanta, jeho první cesta vedla k nám na STKáčko. Auto se jim tu ale porouchalo, už neodjeli a museli ho tady pár dnů nechat. Začátek jejich jízdy je tedy spojený s námi, “ uzavírá Hucl.

Trabant muzeum Motol. Foto: Andrea Morkusová

22.4.2019 | Andrea Morkusová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout