Dům v jabloních: imerzivní divadlo, které vás přenese do Winternitzovy vily 30. let

Dům v jabloních: imerzivní divadlo, které vás přenese do Winternitzovy vily 30. let 80%

Píše se rok 1933 a dívčí spolek Apaté pořádá vernisáž uměleckých děl z cyklu Skleněné zahrady v nově postavené modernistické vile. Všichni diváci inscenace se tak na následující 2,5 hodiny stávají jeho hosty a účastníky imerzivního divadla, odehrávajícího se v autentických prostorách Winternitzovy vily na pražském Smíchově.

Forma tzv. imerzivního divadla se vyznačuje svou interaktivností a velkým zapojením diváků do příběhu, který se před nimi odehrává. Doslova na vlastní oči, nebo spíše na vlastní kůži, se tak stáváte hosty vernisáže Skleněných zahrad - malých uměleckých děl, které dívky ze spolku Apaté vytvořily. Jednotlivé postavy příběhu vás ve vile přivítají, nabídnou skleničku na osvěžení, a v průběhu celého večera se mezi vámi proplétají a tu a tam k vám prohodí pár vět. Současně ale vytvářejí příběh dnešního večera a v návratech do minulosti i rekonstrukce událostí dne předešlého.

To vše v autentických prostorách funkcionalistické Winternitzovy vily od architektů Adolfa Loose a Karla Lhoty na pražském Smíchově, kterou máte během 2,5 hodiny trvajícího představení možnost prozkoumat téměř do všech detailů. Jednotlivé scény se totiž odehrávají nejen v hlavním salonu v přízemí, ale i ve většině pokojů, na schodišti, v koupelně a nezřídka i venku na terasách či na zahradě, odkud se při současných nízkých teplotách velmi rádi vrátíte do vyhřátých vnitřních prostor domu. Sledování představení je tak i malým sportovním výkonem.

Dům v jabloních. Foto: archiv divadla Pomezí

Děj hry je zasazen do roku 1933, tedy dva roky od dostavení vily. Atmosféru první republiky, kromě samotných dobových interiérů, dotvářejí i šaty herců a občasný klavírní doprovod. Také diváci jsou již v pozvánce na představení vyzýváni, aby se oblékli ve stylu 30. let a podpořili tak iluzi návratu v čase. A velká většina z nich tak opravdu, ve větší či menší míře, činí.

Ale zpět k příběhu. Během vernisáže mělo být vystaveno i dílo nejvzácnější - moderní skulptura Dům v jabloních. A právě v okamžiku, kdy se na něj někdo z přítomných zeptá, se počíná odvíjet další rovina příběhu - průstřihy do událostí předešlého dne. Dům v jabloních byl ukraden a pachatelem musí být jedna ze sedmi postav...

Dům v jabloních. Foto: archiv divadla Pomezí

S pokračujícím večerem se pak diváci seznamují s událostmi a rozhovory předešlého dne a s příběhy jednotlivých postav. Herci volně procházejí či probíhají domem a záleží jen na divákovi, kterou z postav a který příběh bude v tu danou chvíli sledovat, neboť se odehrávají současně na několika místech vily. Stáváte se tak vlastně pátrajícími detektivy, kteří se snaží z jednotlivých střípků a scének příběhu sestavit možný obraz událostí. Stejně tak je na vás, jak si zhlédnuté příběhy a motivy postav vyhodnotíte a kterou informaci si ještě budete chtít zjistit. Scénky se v průběhu večera opakují, takže je máte možnost pozorovat všechny.  

Rozuzlení příběhu a to, zda se divák dozví či nedozví, kdo je opravdovým pachatelem, záleží do jisté míry na jeho deduktivních schopnostech a správném odhadu, jakou z postav sledovat. Po vile jsou umístěny i určité návodné dokumenty, jejichž přečtením se mohou některé nejasnosti utříbit.

Dům v jabloních. Foto: archiv divadla Pomezí

Zejména na začátku představení může být divák trochu zmaten, co má vlastně očekávat a kam se má ve vile nejlépe vydat. Zanedlouho se však rozkouká, přistoupí na hru, a začne jednotlivé postavy sledovat při jejich pohybu domem. Ti odvážnější pak s postavami zapřádají rozhovory, či se do děje snaží zapojit i jinak a vyzvědět tak co nejvíce informací. Každopádně je na všech vidět, že je po počátečním ostychu hra vtáhne do děje a dobře se baví.

Divadelní inscenace Dům v jabloních byla jejími tvůrci ze spolku Pomezí vytvořena přímo pro prostory Winternitzovy vily. Její interiéry tak byly kvůli hře pouze nepatrně doplněny, což potvrzuje i jeden z režisérů inscenace Lukáš Brychta: „Winternitzova vila je prostorovým zážitkem sama o sobě, nejvíce působí ve své čistotě a jednoduché eleganci. Jakákoli větší scénografie, kterou bychom do ní vložili, by toto kouzlo oslabovala. Rozhodli jsme se tedy nechat loosovskou architekturu působit v její co největší síle a o to více se zaměřili na narativní možnosti formy imerzivního divadla.“

Názor informuji.cz: 80%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Fotografie k článku

Mohlo by se ti líbit...

Winternitzova vila nabízí i další akce

Místo konání: Winternitzova vila

Další divadelní novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!