Sluha Saturnin dokáže všechny ošemetné situace, nepříjemnosti a problémy vyřešit velmi osobitým způsobem. A pak je tady humor, který mu rozhodně nechybí – i když sám tvrdí opak. Život svého pána obrátí úplně naruby, když ho z domu ve městě přestěhuje do hausbótu na náplavce.

To nastartuje sled nečekaných a bláznivých momentů, rodinnou dovolenou u dědečka počínaje. Řeší se spor o dědictví s panovačnou tetou Kateřinou a jejím synem Miloušem, který je očividně levý skoro na všechno. Do toho tu máme ještě krásnou Barborku, která se Saturninovu pánovi velmi líbí. 

Jirotkův smysl pro humor možná nesedne úplně každému, ale právě na humoru představení samozřejmě staví. Režisér Jiří Seydler, který režíroval i Muže z kraje La Mancha, přidal do činohry originální prvek, který byl příjemným zpestřením. Dva členové jevištní techniky ztvárnili němé sluhy a na konci nechybělo ani gesto a la Pat a Mat. 

Kostýmy Tomáš Kypta sladil do příjemných, pastelových barev, a tak zapadají do scény Dany Hávové, které dominují světlé modré dřevěné židle, rámy s dveřmi nebo křesílka.

Martin Valouch v roli Saturnina vyvolává smíšené pocity. Místy působí příliš strojeně, nepřirozeně, chybí mu takový ten šarm, který vidíme u Oldřicha Víznera ve filmovém zpracování Saturnina. Je to takový "jiný" Saturnin, i když je třeba vyzdvihnout, jak skvěle pracuje s mimikou. Jiná postava však Saturnina přebíjí, což by se dalo vnímat jako největší problém celé inscenace.

Protivná, nepříjemná a s upištěným hlasem. Ze všech rolí nejvýraznější je Kamila Srubková, ta přesvědčivě ztvárňuje tetu Kateřinu, která svými moudry v podobě přísloví rozhodně nešetří, a mnohé z nich diváka opravdu rozesmějí. Daniel Volný v postavě "Já" s přesností odpovídá knižní předloze. Je slušný a uhlazený a ve scénách s jeho milovanou Barunkou je přehnaně stydlivý. Z vedlejších rolí je zapamatovatelný Jakub Stránský v roli doktora Zajíčka.

Větší délka by představení uškodila, ale možná by nebylo od věci přidat nějaké zajímavé scény, které by se od ostatních nějak odlišily, aby se trochu ubralo na jednotvárnosti. V první polovině je děj poněkud vleklý, druhá část je naštěstí akčnější. Samotná kniha je skvělým základem, takže by se dalo říct, že se na tom nedá moc zkazit. 

Pokud jste knihu četli, nejspíš vás její jevištní zpracování nijak nepřekvapí, protože budete mít nějaké podvědomí, co od toho můžete čekat. Saturnin je totiž přesně takovou činohrou, po které z divadla nakonec odcházíte spokojení a v dobré náladě.