Život se s nimi nemazlí. Tap Tapáci v muzeu spíše apelují na společnost, než že by vyprávěli o kapele

Život se s nimi nemazlí. Tap Tapáci v muzeu spíše apelují na společnost, než že by vyprávěli o kapele70%

V Domě U Zlatého prstenu v Praze si můžete do 23. března 2019 prohlédnout výstavu zasvěcenou netradiční hudební kapele The Tap Tap.

Výstava s lehce ironickým, anebo možná hrdým podtitulem Příběh super kapely nevypráví tolik o hudebním působení české skupiny složené výhradně z členů se zdravotním postižením, kterou před dvaceti lety založil vychovatel v pražském Jedličkově ústavu Šimon Ornest. Staví především na osobních zážitcích kapelníků, kteří se potýkají se stále ne zcela rozšířenou bezbariérovostí a liknavostí úřadů vůči jejich problémům.

Socha jednoho z členů kapely v nadživotní velikosti. Foto archiv Muzea hlavního města Prahy

Samotný vznik kapely a její vývoj až k dnešnímu takřka světoznámému postavení na výstavě prim nehraje. Ústředním bodem je především apel na zapojování handicapovaných do pracovního procesu, které je podle autorů výstavy jako jediné přivede k samostatnosti a zbaví je izolovanosti od společnosti. Pouhé zabezpečení sociálními dávkami pod maskou solidarity považují za cestu do pekel.

Nejpozoruhodnějšími exponáty – kromě plakátů s momentkami z koncertů a citátů na stěnách bohužel taky jedinými – jsou sochy všech šestnácti členů včetně dnešního „manažera“ Šimona Ornesta v nadživotní velikosti, které tvoří většinu výstavy.

Vysvětlivky k nim nahrazuje audioprůvodce, na němž si návštěvník může poslechnout nahrávky jejich výpovědí, ve kterých přiznávají své záliby, slabosti, fobie, vysněnou superschopnost i životní moudro. Dokládají, že postižené osoby mají vesměs stejná přání, obavy a „guilty pleasures“ jako lidé zdraví – baví je hrát na PlayStationu, bojí se pavouků, tajně si dopřávají normalizační seriály a touží umět kouzlit.

Ačkoli jsou autentické výroky a puštěná smyčka songů v úvodní místnosti zajímavým oživením výstavy, ve výsledném sestřihu dotyční odpovídají na stále stejné otázky. Nahrávky posléze začnou zabředávat do monotónnosti a nudy, kterou sochy s popiskami působící trochu jako lapidárium moc nenarušují. Aby divák odcházel se silnějšími dojmy, expozici by stálo za to zpestřit větším množstvím fotografií, artefakty spojenými s kapelou nebo třeba videoklipy

Foto archiv Muzea hlavního města Prahy

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Muzeum hlavního města Prahy:... nabízí i další akce

Další novinky z umění

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!