Projekt Touha po věčnosti současného fotografa původem z Rumunska – Pétera Kornisse, držitele Pulitzerovy ceny, Kossuthovy ceny a maďarského titulu Národní umělec zachycuje postupnou proměnu života tradičního venkova v Maďarsku, na Slovensku, v Rumunsku, Česku a Polsku.

Korniss sám přiznává, že všechno začalo roku 1967 v tančírně transylvánské vesnice Szék, která kdysi ležela v maďarském, dnes rumunském teritoriu. Tam prožil osudový okamžik, když si ohromeně uvědomil, že je právě svědkem posledních momentů odcházejícího světa. „Věděl jsem, že to, na co se dívám, je už včerejšek. Můj cíl byl jasný: uchovat to,“ popsal svůj tehdejší pocit.

Foto: © Péter Korniss

Péter Korniss byl také vůbec prvním, kdo se systematicky začal věnovat i psychosociálnímu jevu, který se teprve měl stát jedním z důležitých rysů života postkomunistických zemí Evropy – tzv. hostujícím dělníkům. Léta fotografoval obrazový příběh venkovana Andráse Skarbita, který podobně jako čtvrt milionu dalších jeho rodáků týden co týden odjíždí ze své vsi za prací do hlavního města, aby se na víkend zase vrátil domů, potěšil se s rodinou, polem a zahradou, zahrál si karty v místní hospodě, a pak zase žil v městské ubytovně či maringotce.

Obdobné pocity můžou mít dnes i Češi, kteří přes týden pracují v Německu či Rakousku, Poláci pracující přes týden naopak zase v Česku nebo Ukrajinci pravidelně se vracející na svátky, ale i na sezónní zemědělské práce domů k rodinám z Česka, Slovenska, Maďarska, Německa… Neustálá migrace se dnes stala průvodním jevem života Evropy.

Výstavu její autoři rozdělili na pět částí – minulost (50. 60. léta); migrace mezi venkovem a městem (70. – 80. léta); politicko-společenská proměna (1989 – 2017; tradice dnes a současný život někdejších vesničanů.

Foto: © Péter Korniss

3.5.2018 | Kristýna Čtvrtlíková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout