Základ výstavy tvoří malby a kresby, které jsou signifikantní svým dramatickým, vnitřně přesvědčivým výrazem expresivně realistické malby. Mimo obrazů expozice prezentuje i lyrickou, niternou tvorbu, která zůstávala ukryta v Grimmově ateliéru. Doplňují ji poprvé vystavené návrhy pro realizace v architektuře, které nastiňují způsob myšlení umělce při zpracování témat ve složitém materiálu.

Po vystudování pražské AVU se Jan Grimm stal představitelem linie expresivní figurace, která v rámci umělecky silné generace 70. let navázala na předválečnou českou tradici umění. Tato generace se ve svém malířském zápasu rozhodla pro expresionistické přijímání světa se silným důrazem na kontrast, grotesknost až konfliktnost. Druhý názorový okruh, který byl Grimmovi bližší, věnoval více pozornosti uchování řádu klasických hodnot moderního umění i hledání způsobů, jak vyjádřit subjektivní prožitek.

„Kromě děl klasického formátu se Jan Grimm zabýval i monumentálními realizacemi v architektuře. Mezi nejznámější práce ve veřejném prostoru patří 17metrová skleněná mozaika, umístěná ve stanici metra Náměstí Republiky, další z kamene a cínu z roku 1991, jež se nachází ve stanici metra Skalka. Dále třeba sgrafito v hokejové hale na Výstavišti v Praze či rozměrné nástěnné malby v tehdejším Paláci kultury (dnešní Kongresové centrum – pozn. red.) a v nemocnici Na Homolce,“ přiblížila Grimmovu tvorbu jeho manželka a zároveň kurátorka výstavy Ivana.

6.4.2018 | Kristýna Čtvrtlíková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout