Ve dnech 6.-7. prosince v roce 2010 Českou republiku opět navštívila populární jezdecká show Appassionata. Předem se omlouvám, že o této akci píši pozdě, ale tentokrát ji převedu jen na nevratné dojmy a zážitky, které bohužel znám jen z fotografií.

Velké množství lidí, ať už jezdců, trenérů, majitelů, chovatelů koní či redaktorů časopisů o těchto zvířatech v těchto dnech zaplnilo O2 arénu s velkým očekáváním. Jiné takové velkolepé show jsou známé běžnými změnami ve svém harmonogramu. Appassionata (i přesto, že na to chvílemi asi doplácí) preferuje ponechání stejných aktérů a s nimi i jejich koní. Ti tak často nestihnou promyslet nové číslo, které by diváky uchvátilo stejně, jako to minulé a proto si přehodí jinak barevné kostými a do podobné úlohy vjíždějí nanovo. Samozřejmě, že ji v každém takovém případě výrazněji upraví, ale pořád je to to samé číslo, které ukazovaly v minulých letech. Proto na povrch vychází diskuze mezi lajky v oblasti koní a mezi profesionály, jež by si mnohdy v jistých ukázkách v show dokázaly představit i sebe. Je známo, že Appassionata je cílevědomá, obrovská a drahá akce, která vyžaduje potlesk diváků a láká k sobě pouze ty nejlepší jezdce a akrobaty. Ne každý to už dnes ocení. Jedinným, čím dohání tato přehlídka jezdeckého umění i "profíky" k slzám dojetí  jsou tak světelné efekty, kterých je v show nepočítaně. To, že trojice koní s jezdci na zádech přeskočí pruh ohně je už dávno historií opravdového umění. Dnes se v aréně zhasne, zavládne ticho a do něj svým něžným a hbitým toltem vjíždějí islandští koně s prskajícími a světélkujícími tělesy připnutými ke končetinám. Už na počátku celého velkého divadla má člověk zatajený dech a to ještě neví, jaká porce dokonalosti koní i jezdců jej ještě čeká. Mimo to vydíte cirkusové kousy lidí zavěšených vysoko u stropu, vzpínající se oslíky, děti v sedlech huňatých poníků či černé i bílé koňské tanečníky.

Dle mého názoru je to asi celoživotní zážitek o který bych opravdu stála. Pořád se mi však v hlavě zmítá myšlenka, zdali je Appassionata, na kterou v momentální době není jen chvála, ale i pochyby a stížnosti lépe provedená než konkurence v podobě Horse Evolution Show maďarského původce Floriána Richtera. Možná by více stálo za to vidět úžasná voltižní čísla či pokusy s jízdou na snowboardu v hale s koňmi nebo pověstné zaplétání vlajek.

12.1.2011 | tereza Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout