Tvůrčí krize nebo sentiment? Ani druhý díl Zahradnictví nenadchnul

Tvůrčí krize nebo sentiment? Ani druhý díl Zahradnictví nenadchnul30%

Druhá epizoda Hřebejkovy série Zahradnictví pojmenovaná Dezertér, kterého ve snímku ztvárnil Jiří Macháček, zůstává stejně jako její předchůdce ve stínu režisérových nejúspěšnějších Pelíšků.

Jak zvládnout natočit tři celovečerní filmy se stopáží okolo dvou hodin za pouhý rok? Musíte být superman, jakým je jeden z našich nejslavnějších režisérů Jan Hřebejk. Podobný kousek se mu naposledy povedl před pěti lety, kdy ve stejném roce šly do distribuce snímky Odpad město smrt a Svatá čtveřice, a předtím ještě v roce 2008, kdy opět tentýž rok vstoupily do kin dva snímky, tehdy to byl Nestyda a U mě dobrý. Tři za jeden rok je zatím rekord.

Pro herce to může být docela výhodné. Pokud se scény pro všechny tři filmy točí souběžně, mělo by pro ně být jednodušší se do role vžít a vydržet v jejím duchu delší dobu. Na druhé straně je velmi náročné točit materiál pro, dalo by se říci šestihodinový snímek rozdělený na tři části, pokud pro něj člověk není úplně zapálený. Možná i proto herci v Dezertérovi působí stejně jako v předešlé epizodě mdle a jednotvárně.

Jaká může být kvalita snímku, který vznikl de facto ve spěchu, aby se vše stihlo v tak krátké době? Z Dezertéra je očividné, že byli herci v časovém presu, jinak by ze sebe jistě vydali lepší výkon a nemluvili většinu snímku ve stejné rovině bez použití výraznější intonace. To se bohužel týká i hlavního protagonisty v podání jindy skvělého Jiřího Macháčka, který se dříve dobře zapsal svými komediálními i vážnějšími rolemi. Až na jednu velmi povedenou scénu s ruskými vojandami a falešným šamponem, kde mu obočí stoupá až na vrchol čela, také on často mluví jako monotónní dabing béčkových filmů.

Bolševikovi o rok víc

Scénář snímku opakuje chyby svého předchůdce a korunu jim nasazuje ve chvíli, kdy v Hřebejkově tradiční vánoční scéně, kterou si už asi neodpustí, použije dvě klišé hned po sobě – Macháček se začne dusit kostí od kapra a bezprostředně poté začne hořet vánoční stromeček. Stejně tak se neoprostí od Pelíšků, jimž Zahradnictví dějově předchází. Opět uslyšíme Jindřichovo nesmrtelné „Dávám bolševikovi…“, jen v trochu obměněné verzi. Martin Finger ale nikdy nemůže dosáhnout osobitosti Jiřího Kodeta.

Hřebejk také stejně jako v Rodinném příteli nevychytal tempo filmu, které je v méně podstatných scénách zbytečně rozvláčné, na konci nesmyslně sprintuje a delší dějový úsek shrne do několika vět. Postav v příběhu není zrovna poskrovnu a použitá jména jsou až na výjimky běžná, divák se tak v jejich složité hierarchii snadno ztrácí. Těžko určit záměr, proč tvůrci snímky vlastně natočili – celé to zavání tvůrčí krizí a možná i sentimentem, jako by si Jarchovský chtěl zhmotnit historii svých předků a jako bonus si přivydělat na živobytí.

Co se filmu vytknout nedá, je jako obvykle dobře zvládnutá kostýmní a scénografická stránka odpovídající době příběhu, stejně tak práce s dětskými herci, kteří i navzdory malé zkušenosti vytvářejí působivý dojem.

Foto: archiv CinemArt

Názor informuji.cz: 30%

Kdy a kde dávají film: Zahradnictví: Dezertér

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Fotografie k článku

Foto: archiv CinemArtFoto: archiv CinemArtFoto: archiv CinemArt
 

Mohlo by se ti líbit...

Podobné filmy

Filmové recenze

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!